Stát dnes bez zodpovědnosti plánuje za města, přestože je odtržen od jejich reality a potřeb. To je klíčové změnit, aby města jako motory ekonomiky prosperovala. Stát o to ale evidentně nestojí, v návrhu nového stavebního zákona se zkušenosti a potřeby velkých měst vůbec neprojevují. Dnes jej začala projednávat Poslanecká sněmovna.

Budoucnost je ve městech

Ať chceme nebo ne, ve městech na celém světě bude žít do roku 2050 přibližně 70 % všech obyvatel (dnes 55 %). V Evropě je to dnes 74 % a v roce 2050 očekáváme cca 84 %. Role měst bude stále důležitější. Města jsou a budou motory ekonomiky a ve své flexibilitě dávno předčila formu národních států. Moudré státy naslouchají tomu, co města trápí a snaží se jim vyjít vstříc. Vydělávají na tom. Pokud budou ekonomicky prosperovat velká města ČR, budou zároveň s nimi prosperovat i okolní regiony. Je to společný veřejný zájem.

Města jsou různorodá a mají specifické potřeby

Podobně jako není jeden univerzální pacient s jednou univerzální diagnózou a léčbou, tak není jedna ideální univerzální obec, ale pestrá škála měst a obcí. Ministerstvo zdravotnictví to chápe, Ministerstvo pro místní rozvoj ne – vytváří pravidla pro ideální univerzální obec a nutí tuto „jednotnou léčbu“ všem bez ohledu na diagnózu. Tento koncept již zkrachoval, nepřinesl žádné pozitivní výsledky, ale nekonečné byrokratické tahanice a klesající kvalitu života ve městech. Přesto nový stavební zákon stávající nefunkční systém zachovává a utvrzuje.

Konec Pražských stavebních předpisů

Jedním z konkrétních problémů návrhu jsou „univerzální“ stavební předpisy. Praha může díky vlastním stavebním předpisům utvářet kompaktní město krátkých vzdáleností. Městské (Pražské) stavební předpisy se věnují specifickým problémům města, spojených zejména s rozpadem městské struktury a expanzí města do krajiny. Umožňují vytvářet kompaktní obytné čtvrti, jako jsou populární Vinohrady, Letná nebo Dejvice. O možnost formulování vlastních stavebních předpisů podle reálných potřeb usilují i ostatní města. Nový stavební zákon to odmítá, zavádí jednotný celostátní předpis a připouští jen omezenou a prakticky nepoužitelnou možnost odchylek v územním plánu. V případě chystaných pražských čtvrtí na stávajících brownfieldech, jako jsou Bubny-Zátory či Nákladové nádraží Žižkov jsou tímto přístupem ohroženy investiční projekty za stovky miliard korun.

Jaké jsou problémy nového návrhu stavebního zákona v kostce?

1) Nový stavební zákon ignoruje různé potřeby měst a obcí, je neflexibilní. Veškeré obce hází do jednoho pytle. Nerozlišuje mezi malou obcí a velkým městem, ačkoli je asi všem jasné, že tato sídla je nutné plánovat odlišně. Neumožňuje městům plánovat, tak jak sama potřebují, a nepodporuje společné plánování přesahující administrativně určené hranice.