V diskusích v parlamentu i pod články se objevuje návrh, aby veřejnoprávní televizi místo poplatků přímo financoval státní rozpočet. Pokud však hlavní námitkou proti poplatkům je to, že ČT a ČRo platí i ti, kdo je nesledují, pak to financování z eráru neřeší. 

Když bude televizi platit stát z rozpočtu, tak ji stejně budou financovat lidé z daní. A samozřejmě je to přímo návod, jak zničit nezávislost veřejnoprávních mediálních institucí.

Spravedlivé a účinné řešení by mělo být, aby vysílání veřejnoprávních médií platil každý daňový poplatník, a to podle výše svých příjmů. To je daleko lepší a spravedlivější způsob financování než např. poplatek domácnosti. Rodiny se často stěhují, lidé se rozvádějí, je těžké vyhledávat tu domácnost, která by měla poplatek hradit. Kdežto když každý občan (nebo korporace), bude platit např. 0,7 % ze svých příjmů jako příspěvek České televizi a Českému rozhlasu, tak přes padesát procent lidí bude platit daleko méně, než je dnešní i tak nízký poplatek. A pouze ti majetnější by platili víc. Model je to sociálně spravedlivý a nemusí se složitě vyhledávat neplatiči. A vůbec není nutné zbytečně diskutovat, jestli někdo signál přijímá či nikoliv. Jedná se o veřejnoprávní a zcela nenahraditelnou službu, podobnou ostatním veřejným službám za které z našich daní platíme, i když je třeba aktuálně nevyužíváme.
Zvýšení stávajícího poplatku, jak je předloženo, vůbec nebere ohled na sociálněekonomickou situaci obyvatelstva. Chudší mají přispívat na vysílání stejně, jako majetní.