Jedním z argumentů, který od jejich zastánců zaznívá, je, že se tento způsob spolupráce osvědčil v řadě evropských metropolí. To samozřejmě nelze rozporovat.

Je ale třeba jedním dechem taky říci, že ve městech s úspěšnou bytovou politikou se rámec dohod s developery od té „naší“ výrazně liší, a to jak co do intenzity spolupráce, tak v mantinelech daných legislativou. 

Jedním z měst, kde se kontribuce developerů úspěšně promítá do rozvoje bydlení, je Kodaň. Výsledkem tamní bytové politiky je nejen dynamická výstavba (například v roce 2018 zde bylo postaveno 995 bytů na 100 000 obyvatel, zatímco v Praze pouze 404), ale také lepší dostupnost vlastnického bydlení – obyvatelé Kodaně zkrátka na byt šetří podstatně kratší dobu, než zájemci o bydlení v Praze.Významný rozdíl ale oproti Praze je intenzita, s jakou jsou developeři zapojeni do procesu územního plánování. Spolu s městskými plánovači se například podílí na tvorbě lokálních územních plánů.