Já, bezejmenný já,
nadarmo nevolal jsem,
Krasnaja Armija,
už letí za mým hlasem,
na křídlech požárů
se do Berlína žene,
vyrve mě ze spárů
té šelmy rozlícené.
S nesmírnou láskou a radostí vítali naši předci před 80 lety osvoboditele naší vlasti. Přinesli vytouženou a dlouho očekávanou svobodu. Rozbili pouta nacistického útlaku, ve kterých lidé dlouhých šest let museli snášet běsnění fašismu – strach, cenzuru, popravy, koncentrační tábory. S konečnou platností byla učiněna přítrž šíleným plánům nacistů, podle kterých měl být český a slovenský národ likvidován.
350 tisíc raněných a 144 tisíc mrtvých sovětských vojáků prolilo svou krev za osvobození Československa. K tomu více než 66 tisíc raněných a padlých rumunských vojáků a stovky příslušníků dalších národů.
Nelze vyjmenovat všechny ty, kteří našli poslední spočinutí v naší půdě daleko od domova. Jistě ale mezi nimi byli Gríša, Miška, Víťa, Aňuša a Táňa – synové a dcery, tátové a manželé, kteří opustili své blízké, své domovy a neváhali položit své leckdy teprve rozepsané životy za naše osvobození. Ještě v posledních chvílích druhé světové války padli na našem území mnozí z těch, kteří prošli tisíce kilometrů a účastnili se bojových akcí na celé frontě. Někteří z nich spí věčným spánkem pod pomníčky tady kolem nás.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.



