Nemohu se zbavit dojmu, že když režimní média o nějakém politikovi říkají, že se ho mají voliči děsit, realita je taková, že z jeho úspěchu mají strach především oni a jejich chlebodárci. Klasickým příkladem je hysterický antikomunismus. 

Prokšanová mluví o tom, že každé šesté dítě nemá teplý oběd, že pracovní agentury vykořisťují pracující dvakrát, že do důchodu se má jít ještě ve zdraví, že je potřeba investovat do vzdělání, že se musí zastavit odliv peněz z republiky a řešit nedostupné bydlení – nic z toho se ale čtenář režimních médií nesmí dozvědět.