Vážený pane předsedající, členky a členové vlády, kolegyně, kolegové,

několik stručných poznámek. Kdybych měl zhodnotit pocit z té dnešní debaty, kterou vedeme od samého rána, tak je to spíše zklamání. Bylo tady vysloveno mnoho otázek a padlo málo odpovědí. Ta debata byla po většinu dne prostě jednostranná, povětšinou opoziční politici vystoupili u řečnického pultíku, vláda nějakým způsobem strpěla to, že tady někdo z jejích členů musí sedět a musí poslouchat a zažívat tu obrovskou nudu a někam si možná na papírek psát nějaké dotazy. Čestnou výjimkou je pan ministr zdravotnictví, který se teď alespoň pokoušel na některé z těchto dotazů odpovědět. Ale vlastně všechny ty odpovědi mířily směrem do minulosti. Obhajoval kroky Ministerstva zdravotnictví, říkal co ministerstvo připravilo, udělalo, ale tady my v žádném zásadním sporu nejsme. My jsme dokonce jako opozice řadu kroků vlády podporovali.

Ale dnešním bodem jednání není zhodnocení toho, jak doposavad pracovala vláda České republiky, ale je to žádost o prodloužení nouzového stavu. A v této věci jsme prostě odpovědi nedostali. Padly tady zcela konkrétní otázky, proč nelze v tuto chvíli aplikovat například zákonná ustanovení zákona o ochraně veřejného zdraví a proč je zapotřebí nadále používat ten speciální režim nouzového stavu. Ta odpověď prostě nepadla a my jako opozice jsme sem přišli, a určitě jste to viděli na našich tiskových konferencích ráno, s tím, že jsme připraveni na nějakou limitní dobu podpořit nouzový stav, pokud nám vláda dá jasné argumenty a vysvětlí nám, proč by nouzový stav měl být za těchto okolností prodloužen. Došlo tady ke zhodnocení toho, co vláda doposavad udělala, ale chyběla tady ta predikce, ten pohledu budoucnosti, a to je to, proč jsme se tady vlastně dneska sešli.