Je neuvěřitelné, s jakou lehkostí dnes lidé bez jakékoli zodpovědnosti či zkušenosti rozdávají morální lekce. Filip Neruda, syn bývalé kandidátky na prezidentku Danuše Nerudové, se opřel do europoslankyně Kateřiny Konečné. Neváhal ji obvinit z proruských sympatií, naznačil, že by radostně vítala ruské tanky, a přihodil obvinění ze zneužívání strachu. To vše bez jakékoli pokory, bez znalosti faktů a s neuvěřitelnou dávkou arogance.

Jenže tady je zásadní rozdíl. Kateřinu Konečnou znám osobně. Viděla jsem ji pomáhat lidem, které postihly záplavy. Věnuje se matkám samoživitelkám, řeší sociální témata, která ostatní politici často jen zneužívají jako PR. Nečeká na volby, aby někoho objímala před kamerou. Pomáhá tiše, konkrétně a dlouhodobě.

A co dělá Danuše Nerudová? Ta nás přesvědčuje, že máme šest pohlaví, že pravda je relativní a že nás osvobodili Američané, ať už si historická fakta říkají, co chtějí. Její veřejné vystupování je směs prázdných frází, trendových hesel a „woke“ rétoriky. Na každé téma má instantní názor, ale když se jde na dřeň, ukáže se, že chybí nejen hlubší myšlení, ale i charakter.