Jak (ne)funguje dnešní politika
Rozhodovat je snadné, když umíte tři věci. Rozpoznat a prosadit to, co je podstatné a unést to, že když respektujete-li zájmy většiny, tak se nezavděčíte všem. Již samo slovo rozhodnutí jasně říká, že jde o to vybrat něco, dát něčemu přednost a dokázat říci "buď anebo". Ale takové rozhodování v západní politice již dávno není v módě.
Představte si doktora, který vám změří 41 stupňů horečky a řekne, že musíte změnit způsob výživy, pravidelně navštěvovat psychoanalytika, nechat se vyšetřit mezinárodní odbornou komisí a za půl roku přijít na kontrolu. Z posledních sil ho nejspíše pošlete k šípku. Každý přece ví, že je nejprve třeba srazit horečku.
Zavedené politické strany všude v Evropě se chovají přesně jako tento přitroublý lékař. Každému je jasné, že je třeba nejprve zavřít hranice a pak přemýšlet o dlouhodobém rozvojovém programu pro III. svět. A stejně tak bylo již dávno potřeba vyloučit Řecko z eurozóny a teprve pak se starat o jeho konkurenceschopnost a splácení dluhů. Evropští politici to však vidí jinak. A tak v posledních deseti letech vlády západních zemí ustupovaly hrabivým manažerům (bankovní krize 2008), spojencům nedodržujícím smlouvy (eurokrize) a násilnickým potentátům (migrační krize). Vždy to dělali na úkor vlastních občanů, tedy svých zaměstnavatelů. Místo aby jim prospěli, tak jim naložili ještě větší zátěž.
Proč politici odmítají dělat jednoduchá a účelná rozhodnutí? To má celou řadu důvodů. Mnozí věří tomu, že rozhodnutí je tím správnější, čím více informací máme a čím déle přemýšlíme. To je ale omyl. Byly doby, kdy existoval nedostatek informací, ale dnes je jich naopak nadbytek; to při rozhodování spíše překáží. Nikdy nebudeme vědět všechno, co bychom se dozvědět mohli. A rozhodnutí, které se zakládá na více informacích anebo výpočtech nevede automaticky ke správnějším výsledkům. Od jistého okamžiku má každá nová informace neutrální nebo dokonce škodlivé důsledky. Je tedy na čase přestat si spojovat správnost s množstvím vědění a soustředit se místo toho na výběr důležitých poznatků. To jde a Realisté na to mají svojí metodu.
Další důvod odmítání jednoduchých rozhodnutí je názor, že demokracie je tím lepší, čím více detailů zohledňuje a kontroluje. Politici proto ztotožňují dobré vládnutí s nadprodukcí zákonů a namlouvají voličům, že když všechno uzákoní, tak také všechno uřídí. Nepřetržitá řada krizí ale svědčí o opaku.
Další důvod je to, že mnozí politici zřejmě nemají odvahu a schopnosti říci a uskutečnit to, co je nejdůležitější. Takových politiků je v současných vládnoucích elitách přesila. Realista Pavel Kohout zveřejnil tento týden text o jednodušším daňovém systému. To je příklad příliš „jednoduchého“, pro společnost ale velmi užitečného opatření, které však musíte připravit, vysvětlit a obhájit. S tím je spojeno hodně práce a tlaky těch zájmových skupin, které ze zbytečné složitosti vládnutí těží.
Proto se mnozí politici snaží jednoduchá řešení znemožnit. Místo aby se ptali, jsou-li jejich řešení účelná a účinná, tak se soustředí na to, jsou-li formálně správná. To je chybná otázka, ale hlavně neprůstřelná výmluva. Díky tomu, že dlouhodobě zaplavují společnost dalšími a dalšími zákony a nařízeními, není jednoduše proveditelné vlastně nic. Buď to vylučuje národní, evropský nebo mezinárodní zákon. Nečinnost nebo odmítnutí účelné politiky dobře zdůvodní také dohody a ohledy na spojence. A když to jinak nejde, tak se pateticky odkáže na budoucnost planety, či vesmíru. Jakže to říká papež? Urbi et orbi.
Politici skrčení za barikádami ze zákonů a nařízení dnes nemusí dělat nic, co sami nechtějí. Jejich činnost se proto omezuje na to, že heroicky bojují za novelizaci zákonů, které nedávno sami přijali.
V dnešní demokracii již dávno nevládne většina občanů, ale kompromis uvnitř menšiny politiků a lobbistů. Skutečná řešení jsou pro ně nepohodlná, a proto je co nejdéle odkládají. Účelná a účinná řešení rozmělňují v kompromisech, problém se zhoršuje a jeho řešení zdražuje. Se sociálními, politickými a ekonomickými procesy totiž žádné kompromisy uzavírat nelze. Když vláda něco řeší jenom napůl, tak proces probíhá dál a zvětšuje se. Realista Antonín Fryč ve svém příspěvku upozorňuje třeba na to, že politici chrlí zákazy a příkazy, dusí tak podnikavost a pak to vyrovnávají dotacemi.
Ten, kdo není ochoten řešit věci přímočaře, tj. dělat to, co je třeba bolestné, ale vede přímo k cíli, ten se smiřuje se zostřováním problémů. Nakonec musí stejně udělat to, čemu se chtěl vyhnout, ale náklady na uhýbání před účelnými rozhodnutími jsou zbytečné. Jsou plýtváním peněz daňových poplatníků. Existovalo „levnější“ řešení, totiž kratší cesta.
Důsledkem tohoto přístupu je strnulá společnost uvízlá v bažině nadbytečných zákonů ve jménu chimérické představy, že když se všechno uzákoní, tak se také všechno uřídí. Politici si zabezpečí pohodlné vládnutí a na jejich selanku doplácí celá společnost.
Trump a konec éry netečnosti
Zavedené politické strany v západních demokraciích jsou „sjednoceny“ ve své neochotě šetřit čas a peníze občanů a energicky prosazovat účelná opatření. Dávají přednost „řešením", která jsou pro ně snazší. Avšak doktor, který se horečkou nevzrušuje a naordinuje dietu, psychoanalýzu a kontrolu za půl roku, bude rychle ztrácet pacienty. No a proto ztrácí zavedené evropské strany voliče.
Když se skutečné řešení odloží, problém zůstává a zostřuje se. Proto je rostoucí množství občanů nespokojené s nerozhodností etablovaných stran. Lidé očekávají, že na prvním místě bude brán ohled na to, co vadí většině obyvatel. To však zavedené politické strany nenabízí. Voliči sice mohou svobodně volit, ale nemohou si vybrat jinou politiku než tu, která jim nevyhovuje. Proto roste všude v Evropě podpora protestních stran a proto v Americe zvítězil Donald Trump.
Zajímavé je, že právě ti politici, kteří na své sliby rádi zapomínají, Trumpovi vyčítají, že je nevypočitatelný. Ale jak na to vlastně přišli? Ve volebním boji sliboval některé jednoznačné kroky; zeď na hranici s Mexikem, zrušení smlouvy TTIP, zákaz vstupu pro cizince z některých muslimských zemí, neochotu financovat obranu Evropanů a upřednostňování amerických zájmů. Po převzetí svého úřadu začal uskutečňovat, to co slíbil. Takhle má vypadat nevypočitatelnost?
Vzpomeňte si na to, co jsem napsal o tom, jak se politici rádi vyhýbají nepohodlným řešením. A tak se také evropské vlády po desetiletí vyhýbaly tomu, vydávat dost peněz na obranu svých zemí. Tyto výdaje nebyly a nejsou populární. Ale Trump pohrozí tím, že Američané přestanou vydržovat sami NATO a najednou to jde. Někteří evropští politici mluví skoro rozumně o tom, že je třeba více myslet na vlastní obranyschopnost. A to předtím nevěděli? Nebo si spíše užívali to, že za ně Američané tahali kaštany z ohně?
Jistě, Trumpovi nemusí všechno vyjít. Účelná a přímočará řešení nevylučují neúspěch. Ale nerozhodnost, tak typická pro současný styl vládnutí v Evropě, vylučuje úspěch. To je dost podstatný rozdíl. Při troše štěstí budeme svědky toho, že se styl vládnutí výrazně změní. Snad přichází éra politiků, kteří se soustředí na opravdu důležité problémy a použijí k jejich vyřešení účelná a účinná opatření.
A co Realisté?
O naší straně říkají, že jsme reakcionáři a zpátečníci. Ale strach před skutečnou změnou mají ti ostatní. Opravdový konzervativec není zpátečník, nýbrž přemýšlivý inovátor. Ví totiž, že je změna nutná, ale stejně dobře zná i to, co by se měnit nemělo. Realisté jsou jedinou českou konzervativní stranou.
Víme totiž, že je nejvyšší čas přestat váhat a začít jinak vládnout. Vládnout tak, aby politika reagovala na měnící se situaci dříve, než bude pozdě. Proto Realisté kladou důraz na jednoduchá, účelná a účinná rozhodnutí.
Jednoduchá řešení jsou potřeba ze dvou důvodů. Jednak proto, že vlády po léta produkují nadměrné množství zákonů úplně na všechno a dnes prakticky není možné rychle a účelně rozhodovat. V džungli předpisů je nutné udělat průseky jasných a rozhodných řešení.
Již slyším „rafinovanou“ námitku. Jak se ti, kteří mají odvahu říci, co je třeba udělat na prvním místě a co udělat nelze, vyhnou skluzu k diktatuře. Ale to je jednoduché. Recept Realistů zní takto: Sledujte pozorně, co si přeje většina vaší společnosti. Mluvte s ní o výzvách, vysvětlujte situaci a své záměry a pak znova poslouchejte, jaké bude echo. A kdykoliv je to vhodné a možné, ptejte se společnosti v referendu.
Druhý důvod lze vyjádřit slovy českého klavírního virtuóza Lukáše Vondráčka: „Ne všechny noty jsou stejně důležité, klíčové je nevynechat ty podstatné.“ A my dodáváme, nelze a ani není správné snažit se řešit úplně všechno. Co to znamená, když řekneme, dělejme jen to, co je podstatné?
Politika by se měla soustředit jen na omezené množství cílů a nesnažit se ovlivňovat všechno,
- měla by se věnovat otázkám důležitým pro všechny, ale nikoliv úplně všem otázkám,
- měla by se zabývat všemi důležitými otázkami, ale nikoliv do všech detailů,
- měla by určovat a kontrolovat rámec, ale nesnažit se řídit veškeré dění uvnitř tohoto rámce.
Jednoduchost však není vyčerpávající popis metody, kterou Realisté používají. Stejně důležité jsou i zásady účelnosti a přímočarosti. Účelnost znamená, že zvolíme to řešení, které s největší pravděpodobností problém odstraní; tedy místo psychoanalýzy srazit teplotu. A přímočarost k tomu přidává i důraz na rychlost. A proto pacient dostane injekci ihned a ne až po zasedání koncilia za půl roku.
A tak Realisté vybírají takové cíle a volí takové metody jejich dosahování, které mají tři vlastnosti:
- jsou důležité - měřeno podle národních zájmů,
- jsou ovlivnitelné - máme věrohodnou šanci dosáhnout toho, co chceme a
- jsou z hlediska voliče rychle uskutečnitelné
Jednoduchá řešení nejsou zjednodušená a tudíž nekvalitní. Jednoduchá řešení jsou přímočará a proto také účelná. Řešení, která vedou k žádoucímu cíli.
Na začátku jsme hovořili o nových protestních stranách po celé Evropě. Tyto strany reagují na nespokojenost občanů s netečností a nerozhodností dosavadních vlád. Není ale vůbec jisté, že by každá z protestních stran uměla víc, než dát občanům najevo, že na rozdíl od zavedených stran vnímají, co jim vadí.
Realisté jsou jediná politická strana, která se nejenom stará o to, co zaměstnává většinu voličů. Ale na rozdíl od všech ostatních politických stran má i metodu, s jejíž pomocí by dokázala lépe vládnout.
Dr. habil. Petr Robejšek zakladatel a mentor
Psali jsme:
autor: PV
