Jak (ne)funguje dnešní politika

Rozhodovat je snadné, když umíte tři věci. Rozpoznat a prosadit to, co je podstatné a unést to, že když respektujete-li zájmy většiny, tak se nezavděčíte všem. Již samo slovo rozhodnutí jasně říká, že jde o to vybrat něco, dát něčemu přednost a dokázat říci "buď anebo". Ale takové rozhodování v západní politice již dávno není v módě.

Představte si doktora, který vám změří 41 stupňů horečky a řekne, že musíte změnit způsob výživy, pravidelně navštěvovat psychoanalytika, nechat se vyšetřit mezinárodní odbornou komisí a za půl roku přijít na kontrolu. Z posledních sil ho nejspíše pošlete k šípku. Každý přece ví, že je nejprve třeba srazit horečku.

Zavedené politické strany všude v Evropě se chovají přesně jako tento přitroublý lékař. Každému je jasné, že je třeba nejprve zavřít hranice a pak přemýšlet o dlouhodobém rozvojovém programu pro III. svět. A stejně tak bylo již dávno potřeba vyloučit Řecko z eurozóny a teprve pak se starat o jeho konkurenceschopnost a splácení dluhů. Evropští politici to však vidí jinak. A tak v posledních deseti letech vlády západních zemí ustupovaly hrabivým manažerům (bankovní krize 2008), spojencům nedodržujícím smlouvy (eurokrize) a násilnickým potentátům (migrační krize). Vždy to dělali na úkor vlastních občanů, tedy svých zaměstnavatelů. Místo aby jim prospěli, tak jim naložili ještě větší zátěž.

Proč politici odmítají dělat jednoduchá a účelná rozhodnutí? To má celou řadu důvodů. Mnozí věří tomu, že rozhodnutí je tím správnější, čím více informací máme a čím déle přemýšlíme. To je ale omyl. Byly doby, kdy existoval nedostatek informací, ale dnes je jich naopak nadbytek; to při rozhodování spíše překáží. Nikdy nebudeme vědět všechno, co bychom se dozvědět mohli. A rozhodnutí, které se zakládá na více informacích anebo výpočtech nevede automaticky ke správnějším výsledkům. Od jistého okamžiku má každá nová informace neutrální nebo dokonce škodlivé důsledky. Je tedy na čase přestat si spojovat správnost s množstvím vědění a soustředit se místo toho na výběr důležitých poznatků. To jde a Realisté na to mají svojí metodu.   

Další důvod odmítání jednoduchých rozhodnutí je názor, že demokracie je tím lepší, čím více detailů zohledňuje a kontroluje. Politici proto ztotožňují dobré vládnutí s nadprodukcí zákonů a namlouvají voličům, že když všechno uzákoní, tak také všechno uřídí. Nepřetržitá řada krizí ale svědčí o opaku.