Zaujala mě zpráva, že odvolací soud potvrdil rodu Walderode nárok na restituci zámku Hrubý Rohozec. Ve skutečnosti je ta kauza poněkud odlišná, než byla líčena. V první řadě, ta rodina se jmenovala Des Fours. Já pamatuji posledního majitele Hrubého Rohozce Karla Des Fours, druhým jménem Walderode.

Pamatuji si na divokou kampaň proti němu začátkem devadesátých let, kdy usiloval o navrácení rodinného majetku. Je to zajímavý případ, neboť rozhodnutí královéhradeckého soudu je přesně v souladu s Benešovými dekrety. V nich totiž výslovně stojí, že i když byl někdo německého původu, ale během nacistické nadvlády se zasadil o naši republiku, tak nemůže být Benešovými dekrety postižen.

To byl přesně případ Karla Des Fours. Hrubý Rohozec a Turnovsko bylo tehdy německojazyčné území a zajisté němčina byla jeho první jazyk. Ale uměl i perfektně česky, jak se mohli přesvědčit i televizní diváci v devadesátých letech. Já jsem byl sice za protektorátu ještě dítě, ale pamatuji si mnoho lidí, kteří tehdejší situaci znali a věděli, že na něho se Češi mohli spolehnout mnohem více než na leckterého jiného Čecha, který byl vystrašen nebo i ohromen nacistickým režimem. On se nebál, jeho postoj byl zcela jasný a zřetelný a všichni u něj byli v naprostém bezpečí. Proto taky dostal v roce 1947, dokonce rozhodnutím soudu, vráceno československé občanství. Že se potom po únoru 1948 vydal na Sardinii, to je věc jiná.