V úvodu bych chtěl zdůraznit, že my všichni sociální demokraté jsme v ČSSD dobrovolně a předpokládám, že na základě programových priorit a ideového pohledu na svět. Pokud tomu u některých členů není, pak tato úvaha není určena pro jejich oči.

Přesto, že krédem sociální demokracie je svoboda, solidarita a spravedlnost, pak si přiznejme, že v praktické vnitrostranické činnosti strany je problém tyto základní atributy nalézt. Vyřčený názor či objektivní kritika je velmi často brána jako něco nepatřičného nebo dokonce jako osobní útok. Na straně druhé je bezbřehá a nikdy nekončící kritika často zneužívána pro osobní zájmy v rámci ataku na své spolustraníky. A k těmto útokům se používají navíc osvědčené sofistikované metody, které se těžko podle stávajících stanov dokazují a postihují. Prostě nám schází spravedlivé posuzování, svobodná a zejména demokratická diskuse. A také schází solidarita mezi členy a to nejen z pohledu obyčejné lidské slušnosti, ale i kolegiality.

Solidarita uvnitř strany se nenosí a to vídáme nejen na nominačních konferencích, kde jde především o hlasy a nikoliv o kvalitu či odbornost. Kdeže jsou ty letité pokusy o kariérní řád, proč se neustále musí plnit nepotřebné kvóty či jmenovat zasloužilé členy či zástupce, namísto volby. Proč není na každého sociálního demokrata stejný metr, proč se ve straně trpí bratříčkování či sedění na dvou a více placených židlích. Tohle vše nepřispívá k vzájemné důvěře či úctě jednoho k druhému. Snahy o zapojení co nejširší členské základny do odborných komisí či k práci na programu strany ztroskotávají na neúctě za odvedenou práci. Řada funkcionářů se zabarikádovala ve svých pozicích a velmi si hlídá, aby je náhodou někdo schopnější nepřeskočil. Proto to všeobjímající mnohoobročnictví. Proto nechuť otevřít stranu široké veřejnosti. Na straně druhé jsou často nestraníci zvýhodňováni před sociálními demokraty. Což také spravedlivé není. Tohle vše nevede ke kvalitní a zodpovědné práci, ale právě naopak to vede k pasivitě členské základny. Prostě nám přebývá vnitrostranický boj, často narušovaný nedodržováním psaných pravidel či porušováním zásad obyčejné lidské slušnosti. O pokoře vůči členské základně a široké veřejnosti ani nemluvě.

Samostatnou kapitolou jsou Stanovy ČSSD a volební řády, které namísto jednoduchosti, srozumitelnosti a spravedlnosti jsou často nesrozumitelné a komplikované. Zároveň umožňují zametat problémy strany pod koberec. Proto radikálnější změny stanov vždy padnou pod stůl.