Když jsem v listopadu 1989 spolu obnovoval činnost ČSSD, netušil jsem, jak silně zasáhne do mého profesního i rodinného života. Již v průběhu sametové revoluce, kde představitel politické strany byl spíše zátěží tehdejší revoluční doby, jsem si uvědomil, že bez silné levicové demokratické strany bude ohrožena svoboda, solidarita i podstata demokracie. Čas ukázal a stále ukazuje, že tomu tak je. A to i tehdy, kdy se časem mění političtí soupeři. Přesto podstata politického sporu tu stále existuje. A tím je budoucnost země, v níž se politická a společenská demokracie spojují se sociální spravedlností a spoluúčastí na veřejném dění.
Lze říci, že mezi sociální demokracií a Čechy, Moravany a Slezany, existuje velmi silné pouto, dané prolínáním historie strany s novodobou historií naší země. Stačí připomenout roky 1918, 1938, 1948, 1968 či již zmíněny rok 1989, kdy 19.11. ČSSD obnovila svoji činnost. A byla to sociální demokracie, pod jejímž vedením vstoupila do Evropské unie a jejíž zahraniční politika stojí a padá se zajištění obrany a bezpečnosti České republiky.

Přitom sociální demokracie nikdy neměla a stále nemá jednoduchou pozici. Je protivníkem pravicových stran, kde čelí jejich zaměňování demokracie v bezbřehý liberalismus bez tolik potřebného sociálního rozměru. Je konkurentem extrémní levice, protože nehodlá akceptovat sociální populismus bez nutné sociální spravedlnosti, svobody a demokracie. Proti sobě má i současnou oligarchizaci politiky a její privatizaci, o kterou usilují A.Babiš či I.Valenta. Ale stejně vehementně musí ČSSD bojovat proti populismu, národnímu nacionalismu či extremismu pravicově populistických stran, jejichž jedinou doménou je strašení veřejnosti.

Říká se, že historie je učitelkou života a proto také nejstarší politická strana v naší zemi cítí, že největším nebezpečím současné etapy české demokracie je postupné nahlodávání demokratických principů a plíživý pravicový a populistický převrat, prováděný za pomoci zdánlivě demokratických procedur či pečlivě připravovaných PR akcí. Nedílnou součástí je i neustálé omezování plurality sdělovacích prostředků, jejich privatizace a využívání k bezprecedentnímu ovlivňování široké veřejnosti. Dnes proti těmto politickým zájmům stojí pouze jedna hráz a tou je sociální demokracie.