Pokud občan, který sleduje dlouhodobě politické dění v České republice i v Evropě, sleduje řady předvolebních diskusních pořadů, nestačí se divit. Na straně jedné to z úst politických představitelů vypadá, že žijeme ve spálené zemi a na straně druhé, že žijeme téměř v nejlepší zemi pod sluncem. Ať tak či onak, politici zřejmě žijí v jiné zemi či dokonce na jiné planetě.

Pohledem do zpětného zrcátka naší politiky je třeba použít přirovnání: Kdo seje vítr, sklízí bouři či kdo Jinému jámu kopá, sám do ní padá. Jak jinak okomentovat populistické zrušení superhrubé mzdy českou pravicí, které způsobilo výpadek příjmů státního rozpočtu ve výši 100 miliard korun (v dnešních cenách 140 miliard Kč). Zároveň připomenu, že parlamentní volby v roce 2021 byly první volby, kdy vládu sestavila pravicová koalice, která nemá důvěru ani poloviny občanů země.

Připomenu schválení emisních povolenek, zvýšení cen elektrické energie, ropy a plynu, a to jak pro firmy, tak pro domácnosti. Důsledkem je pokles konkurenceschopnosti průmyslu a nejvyšší inflace v Evropě, dosahující 30 %, která způsobila pokles životní úrovně občanů. To nemluvím o neustálých lžích o snížení zadlužení ČR, přitom za současné vlády se zvýšilo zadlužení i 1100 miliard korun. Což bude příští rok představovat náklady na obsluhu státního dluhu ve výši 109 miliard Kč. Ale co je nejhorší je situace, kdy vláda měla za svoji prioritu zahraniční politiku, namísto hájení českých národních zájmů, a především zájmů drtivé většiny občanů České republiky. Každá země hájí především své zájmy a to se u nás neděje.