Tedy spíše, jak je v současné době chápán. Řecký základ „démos kratos“ se dá vykládat dvojím zcela odlišným sémantickým způsobem : Jako vláda lidu, či vláda lidu. Nechci být ale tentokrát příliš vtipný, proto raději k věci.

Winston Churchill kdysi řekl, že „...demokracie je nejlepší ze všech špatných způsobů vládnutí“. Ano opravdu může být nejlepším ze všech špatných. Ovšem jen díky rozložení sil a kapitálu v současném světě, které ostatně nepovažuji vůbec za lidstvu prospěšné. A samozřejmě v okamžiku, kdy se ctí i v pluralitní společnosti její základní premisy. Ty mohou být ve verbální rovině stejně platné, jako církevní desatero. Ale u nás nyní, jak vidno, skutečně jen verbálně.

Že by se tak dělo v hysterii kolem pana Bradyho a všem, co následovalo s podporou různých skupin umělců a „intelektuálů“, jsem si nevšiml. Tyto aktivity totiž popírají základní princip demokracie – většinové rozhodnutí společnosti. Například při přímé volbě prezidenta, ale nejen při ní. „Pražští demokratičtí aktivisté“ neuvěřitelně zpochybňují a negují základní princip toho systému, který je „nejlepší ze všech špatných“, a po jehož naplnění tak intenzivně volají.