Vládní činitelé se předháněli v pozitivních hodnoceních, až na stavebnictví rostly odvětví národního hospodářství a s ním i HDP, také se posunuly nahoru platy zejména ve státním sektoru, klesala nezaměstnanost, díky migraci stoupal počet obyvatel... Zkrátka, až na některé škraloupy téměř radostná selanka. Je tomu skutečně tak? Podívejme se například na tři oblasti, které spolu vzájemně souvisejí:

Průmysl je bezesporu zásadním hybatelem pokroku. Naše republika pařila a patří k těm státům, které mají jeden z nejvyšších průmyslových podílů na státním rozpočtu. Pracuje v něm aktuálně podle statistiky 37,4% pracovníků, a ti vytvářejí 37,3% HDP. V Německu je to jen 24,6% dělníků, kteří vytvářejí 30,4% HDP.

V čem tedy zaostáváme? Že by už neplatilo úsloví o zlatých českých ručičkách? Proč český průmysl vytváří výrazně nižší přidanou hodnotu, než německý? Odpověď je prostá. Naše průmyslová odvětví se stala povětšinou jen montovnami, které nejsou zaměřeny na finální produkci. Fungují jako subdodavatelé cizích firem, zejména německých. Finální výroby logicky přináší vyšší zisky.