Děkuji, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. My se tady můžeme dohadovat a překřikovat koho je třeba potrestat, jestli gamblery, jestli zaměstnance, jestli provozovatele, ale to neznamená, že si dáme klapky na oči před problémem, který tady reálně je a to je, že herny, hazard, prostě zaplavily řadu měst, Praha je v tom na prvním místě v České republice. A asi se nemusíme přesvědčovat o tom, že patologické hráčství je velkým problémem, který ovlivňuje řadu rodin a nakonec zaznělo to tady už v předcházejících vystoupeních. Bývá často spojeno i s různými druhy jiných závislostí jako je to s drogami a dalšími a podléhají mu stále mladší lidé, dokonce i děti. Člověk se nestane patologickým hráčem ze dne na den. Jde o postupný a poměrně nenápadný proces, na rozdíl od alkoholika nebo toxikomana je gambler pro okolí dlouho nenápadný, často ani nejbližší rodina netuší, že její blízký propadl závislosti na hazardu a hraní. Doba, za kterou se člověk stane patologickým hráčem je různá, většinou k tomu postačí jeden až tři roky. U dospívajících dětí, jejichž mozek je náchylnější k těmto závislostem je průběh podstatně rychlejší. Někdy stačí dokonce několik týdnů či měsíců. V psychiatrické léčebně jsou na léčení stále víc a více se objevují i nezletilé děti. Roste počet hospitalizovaných, ve věku 15 až 19 let. Tři procenta 16-ti letých hraje víc než jednou týdně. Já myslím, že jsou to právě děti a mládež, které je nutno chránit. Dovolte ještě některé údaje. Pokud jde o sebevraždy, v běžné populaci jedna a půl procenta, u hráčů je to pět procent. Čím mladší lidé začnou hrát, tím větší počet jich spáchá sebevraždu. Úmrtnost gamlerů měřeno s úmrtím populace stejného věku je dvojnásobná.

Sedmdesát procent patologických hráčů má psychické následky. Já těmito čísly v žádném případě nechci obhajovat hráče, nechci obhajovat gamblery. Jenom vám říkám čísla, která jsou právě dokumentem toho, jak je to nebezpečná závislost právě pro mladé lidi. Patologické hráčství je spojeno s řadou negativních jevů, jako jsou problémy v pracovním a rodinném životě. Už tady bylo řečeno, že jeden gambler způsobí problémy až sedmnácti lidem v okolí. Lži, krádeže, obrovské dluhy, peníze si často hráč může půjčit přímo v herně, podepíše zde dlužný úpis. A i když je zakázáno, prostě se to nedodržuje a člověk v rauši udělá cokoliv, jenom, aby získal peníze na další hru. Exekuce, bezdomovectví, výskyt problémových osob v okolí heren, drogy, kriminalita, vandalství, rušení veřejného pořádku nočního klidu. To všechno je spojeno s hernami, s hazardem a s gamblerstvím. Léčení, přitom jak víme je velmi drahé. Problémem u nás v České republice je extrémní dostupnost. Není třeba překonávat žádnou bariéru a přitom pokud byste mluvili s pacienty nebo vyléčenými gamblery, tak se dozvíte, že sami tito pacienti požadují zavírat herny. Problém je klamavá reklama hazardu, upozorňuje na to, nakonec i primář Nešpor, známý odborník. Ve srovnání s evropskými zeměmi je u nás skutečně nabídka velice vysoká. V České republice počet herních automatů a videoterminálů v posledním čtvrtletí 2013 vzrostl. Na konci prosince jich bylo 61 026, zatímco v září to bylo o jedna a půl tisíce méně. V roce 2011, pokud se vrátím zpět, protože statistiky jsou zpětně, prosázeli Češi 127 miliard korun. V roce 2012 už to bylo 135 a půl miliardy. V rizikové skupině, tedy těch, kteří by mohli gamblerství propadnou je 168 tisíc lidí.