Děkuji paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, předložená vládní novela má za cíl řešit systém výplaty doplatku na bydlení, přesněji definovat vhodné ubytování, do něhož stát poskytuje doplatek na bydlení, vymezit okruh společně posuzovaných osob pro účely vyplácení doplatku na bydlení tak, aby byl v rámci jednoho bytu či jiného prostoru poskytnut pouze jeden doplatek na bydlení, či zvýhodnit zápočet dávek z důchodového pojištění. S tím lze určitě souhlasit. Ostatně mělo by to pomoci zejména osamělým seniorům, což je skupina zvlášť ohrožená ...
Mělo by to tedy pomoci zejména osamělým seniorům, což je skupina zvlášť ohrožená chudobou a ztrátou bydlení.
Nová úprava navrhuje také zrušení časového omezení poskytování této sociální dávky, které přes protesty tehdejší opozice prosadil ministr Nečasovy vlády pan Drábek. Vládní návrhy by tedy měly mít pozitivní dopady na ty skupiny osob, které nemají dostatečné příjmy, dostávají se do tíživé situace, a to v naprosté většině ne vlastní vinou, a žádají o doplatek na bydlení. To je určitě v pořádku. Oceňuji i snahu o zpřísnění podmínek pro majitele ubytoven. V té souvislosti však mám určité pochyby o tom, že se u běžících dávek mají hygienické normy posuzovat až od pátého měsíce jejich platnosti a standardy kvality bydlení až od devátého měsíce jejich platnosti, aby vlastníci či pronajímatelé ubytovacího zařízení a osoby tam ubytované mohly včas zareagovat.
Je mi jasné, že určité přechodné období potřeba je, ale v této délce to pokládám za přehnané. Přijetím v této podobě dojde k tomu, že současný stav poběží dalšího tři čtvrtě roku, což ti majitelé ubytoven, kteří často v chátrajících domech namačkají na každé volné místo co nejvíce osob, jen aby měli maximální zisk, jistě uvítají. Tito doslova kšeftaři s lidskou chudobou nejenže podvádějí, a to uzavíráním fiktivních smluv na vysoké sumy, aby nepřicházeli o dávky na bydlení, ale také vydírají ubytované osoby, které pochopitelně udělají všechno možné, jen aby nepřišly o střechu nad hlavou. Možná by stálo za úvahu, jestli by tyto ubytovny neměl provozovat stát na neziskovém principu.
Myslím, že by měla skončit praxe, kdy se nepoctivci obohacují a využívají situace lidí, kteří mají hluboko do kapsy. A těch osob není zrovna málo. Chudobou nebo sociálním vyloučením je v České republice ohroženo přes 1,5 milionu osob, což je v přepočtu přes 15 % z celkové populace. Řadu lidí dělí od oficiálního začlenění do pásma chudoby příjem vyšší o pár desetikorun. Navíc v oficiálních statistikách nejsou zachyceny tisíce bezdomovců, lidé žijící po azylech a ubytovnách. Bytová nouze hrozí více jak devíti stům tisícům domácností. Mezi osoby ohrožené ztrátou vlastního bytu patří mladé rodiny s dětmi, samoživitelky a samoživitelé, senioři, zvlášť osamělí, zdravotně postižení, rodiny s jedním příjmem. Proč by měli právě oni doplácet na politiku předchozích vlád, které přistoupily k zdražování, k snižování reálných příjmů, k privatizaci a zavírání podniků a firem, k udržování minimální mzdy na zcela nedůstojné úrovni, která je nižší, než hladina příjmů pro pásmo chudoby, které odmítaly oprávněnou valorizaci důchodů a dopustily vysokou nezaměstnanost. Právě díky těmto skutečnostem se řada rodin zadlužila a dostala se do situace, kdy jsou namísto důstojného života odkázány na sociální dávky, protože jinak by si nemohly zajistit ty nejzákladnější životní potřeby. Tyto skupiny lidí je třeba ochránit a nastavit podmínky tak, aby domácnost byla schopna náklady na bydlení hradit.
Kromě pozitivních dopadů novely, které jsem ve svém vystoupení v začátku zmínila, však mám určité obavy. Konkrétně jde o to, aby přijetím novely nedošlo k tomu, že se lidé dostanou z bláta do louže, tedy z mizerných podmínek na předražených ubytovnách ven na ulici, že se zvýší počet lidí bez domova, ale také, že se zvýší sociální napětí.
V návrhu zákona je stanoveno, že má být toto riziko eliminováno ve spolupráci s obcemi a dalšími zainteresovanými subjekty. Otázkou však je, jaké reálné možnosti obce v současné době mají. Mnohé z nich už totiž nedisponují vlastním bytovým fondem, který představuje jedinou možnou finančně dostupnou variantu bydlení, zejména pro nízkopříjmové skupiny osob. Koncem roku 2009 bylo prodáno 74 % bytového fondu a od té doby podíl obecního bydlení klesl pod deset procent z celkového počtu. Navíc stále chybí zákon o sociálním bydlení. Právě ten by měl být podle mého názoru provázán s předloženou novelou zákona o hmotné nouzi, ale také s koncepcí bydlení, jež by měla být povinnou součástí rozvoje každé obce. Zároveň by vláda v součinnosti se samosprávami měla řešit situaci, kdy v České republice jsou na jedné straně lidé, kteří nemají prostředky na pořízení si bytu, nemají na zaplacení nákladů na bydlení, kdy jsou u nás tisíce lidí bez střechy nad hlavou, a na straně druhé je tu kolem šesti set tisíc bytů prázdných.
Přes tyto moje pochybnosti a obavy s tím, že si uvědomuji, že navržená novela není ideální a má některé nedostatky, si myslím, že potřebná je a že by měla projít do druhého čtení. Budeme tedy tuto novelu podporavat. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
