Dnes by se u Artuše našel minimálně jeden rytíř, který by si přinesl vlastní židli s nápisem „VIP“ a požadoval zásuvku na notebook. Kulatý stůl měl symbolizovat rovnost. Dnes symbolizuje hlavně to, že někdo zapomněl objednat catering a všichni se snaží sedět co nejblíž tácu s chlebíčky.
Svatby to řeší podkovou. Ta má čelo, aby bylo jasné, kdo je tady důležitý a kdo je jen „příbuzný, kterého jsme museli pozvat, jinak by se urazil a přestal posílat vánoční kolekce“. Hierarchie jak z učebnice. A všichni ji respektují, protože je to tradice. A tradice se neporušují, maximálně se o nich pomlouvá na záchodě.
A pak je tu moderní „kulatý stůl“. Ten bývá kulatý asi jako hranolky z automatu. Ve skutečnosti je to podkova, někdy lichoběžník, ale hlavně: Má čelo. A kde je čelo, tam je někdo, kdo si myslí, že je Artuš. Jen bez charismatu.
Vadí vám, když Petr Macinka říká o oponentech, že jsou ,,méněcenní" ?Anketa
Moderátor má být neutrální. V praxi to znamená, že se tváří, že je neutrální, zatímco nenápadně přiděluje slovo tomu, kdo říká to, co chce slyšet. Kdyby měl kladívko, už by dávno soudil. A kdyby měl uniformu, už by dávno zatýkal.
Nedávno jsem se jednoho takového „kulatého stolu“ účastnil. Kulatý byl jen podle pozvánky. V čele seděli ti nejdůležitější, po stranách obhájci a žalobci a atmosféra připomínala soudní líčení, kde už všichni znají rozsudek, jen se čeká, až to někdo slavnostně přečte. Moderátorka shrnovala, přidělovala slovo, vracela ho arbitryni, která se mezitím stihla vypracovat na neoficiální královnu celé akce. Kdyby měla korunu, nikdo by se nedivil.
Diskuse se změnila v ping-pong, kde jeden hráč držel pálku a ostatní byli míčky. A já jsem si říkal, že jestli tohle je budoucnost veřejné debaty, tak se možná vrátíme k době, kdy se problémy řešily soubojem. Bylo by to aspoň rychlejší.
Můžeme si říkat, že pořádáme kulaté stoly, ale dokud se u nich budeme chovat jako na velitelském brífinku, je to jen nábytek s ambicemi. Demokracie není tvar stolu, ale tvar chování. A to je, zdá se, stále hranaté.
Rytíři krále Artuše by se divili. Ne tomu, že se lidé hádají, to znali. Ale tomu, že se hádají u stolu, který má být symbolem rovnosti, a přitom se chovají, jako by seděli na hradbách a čekali, kdo první vystřelí.
„Kulatý stůl, kterého jsem se zúčastnil, do historie nevstoupí. Maximálně do učebnic jako ilustrace, jak to nedělat. A i to je vlastně přínos,“ konstatoval Petr Lachnit.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Vytrácejí se z veřejných diskuzí pravidla demokracie?
%20zmen%C5%A1en%C3%A9_profil_top.jpg)
