Proto nebylo vůbec podstatné, co řekli politikusové v novoročních zpěvech. Nemohli říci v podstatě nic. Bohužel, zklamal mě zpěv předsedy českého Senátu Miloše Vystrčila, přesto jsem ho silou vůle, jako senátor z profesní poctivosti, přetrpěl. Již po několika větách jsem věděl, že neřekne vůbec nic, když pronesl hloupou větu: „Stejně jako Václav Havel i já jsem přesvědčen o tom, že si své politiky nevolíte proto, aby Vám lhali.“
Jak takový nesmysl vůbec mohl ze své dutiny ústní vypustit? Poklonkovat šaškovi Havlovi, to je více než směšné. Jediné vysvětlení pro mne je, že se asi nikdy neseznámil s kecy Vency flašky. Něco povídal předseda dolního parlamentního zvěřince, povídal i Andrej Babiš, jako šéf pojízdného cirkusu, zvaného vláda.
Všechny tři projevy měly společného jmenovatele: Neřekly nic, protože ani nemohou říci nic. Neboť nevíme, kam budou kormidelníci koronavirové pandemie její další vývoj směřovat, nevíme, jak se projeví vakcinace něčím, co nebylo ověřeno a co dokonce prý ani nemá potřebné testy a povolení našeho kompetentního úřadu. Můžeme jenom čekat a doufat. Jako doufali vojáci za války v zákopech a u polních kuchyní.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLČlánek byl převzat z Profilu Jaroslav Doubrava
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV




