Velmi stručně. Pane předsedo, stanovisko evropského výboru je jednomyslně identické. Návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Je to zejména proto, že vnímáme právě tu časovou urgentnost té záležitosti. Současně je to zajímavý zákon tím, že má sám v sobě zabudován autodestrukční mechanismus, takže po uplynutí té přechodné lhůty nepřestane existovat, v historii bude, ale přestane být účinný. To dává samozřejmě zase jistý komfort při schvalování toho zákona. Já bych si pak dovolil vystoupit ještě stručně v rozpravě. Ale jako zpravodaj za evropský výbor je toto vše – doporučujeme schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.
Já jsem chtěl jenom stručnou poznámku k tomu, co už tu zmínil garanční zpravodaj. To je ta problematika reciprocity. Já to vnímám tak, že jednou z významných motivací pro vznik tohoto zákona, nebo pro sepsání tohoto návrhu, je právě ta reciprocita. Aby se vlastně český stát touto formou nepřímo postaral takříkajíc o své vlastní občany, kteří žijí a pracují ve Velké Británii. A myslím si, že ten zákon má velkou šanci takhle zafungovat, zvláště proto, že zatímco my na tyto věci potřebujeme změnu zákona nebo nový zákon, jako v tomto případě, tak v Británii se ten ekvivalent dělá exekutivní cestou, čili může být velmi pružně, velmi operativně udělán. A existuje tu příslib ze strany Velké Británie, který má cenu brát vážně, že k tomu skutečně dojde. Čili to je jeden aspekt.
Ale já pořád na tom zákoně vnímám to, že dokonce, i kdyby nakrásně nakonec na tu reciprocitu nedošlo z nějakých důvodů, a víme všichni, že vývoj v Británii je bouřlivý, nikdo neví, co přesně se může stát každou chvíli, takže i kdyby nakrásně na tu reciprocitu nedošlo, pořád si myslím, že má cenu ten zákon přijmout tak, jak je navržen. Jednak on samozřejmě umožňuje to, aby občané Británie, kteří žijí a pracují v České republice, tak aby v tom pokračovali bez nějakých kataklyzmat. A to je samozřejmě v zájmu těch firem, které je u nás zaměstnávají. My už tak těch lidí máme docela málo. Když pár Britů u nás pracuje, často jsou to docela pozice netriviální, nebo ne snadno obsaditelné někým jiným, tak je v našem zájmu, abychom je nemuseli ze dne na den buď vyhnat nebo začít popotahovat někde po cizineckých policiích, kde by asi kvůli tomu vznikly docela velké fronty apod. Takže to si myslím, že je jeden aspekt.
A pak, kromě těch pobytových záležitostí a na ně navázané agendy, řidičské průkazy apod., tak ten zákon obsahuje ještě celou řadu dalších věcí, kde už vůbec reciprocitu nepotřebujeme. Typicky pro mě je to záležitost certifikace léků. Británie vyrábí hodně léků, my je potřebujeme. A ty léky prošly nějakým certifikačním mechanismem, který platí, ty léky se nezměnily, pořád se vyrábějí stejně, a ze dne na den by najednou s tím byl problém. Nemohly by být používány českými občany. Čili je namístě říct, dobře, reciprocita sem, reciprocita tam, my chceme, aby tyhle léky nadále mohly být občany ČR používány.
Podobně je to v druhé důležité věci, kterou já tam vidím, a to je problematika uznávání kvalifikací. Zejména tedy kvalifikací ve zdravotnictví. Kdo vystuduje medicínu v Oxfordu, tak je celkem racionální, abychom ho tak jako doteď nechali dělat medicínu v Česku. Jenom tím, že se něco administrativně změní 29., 30. března, tak ta kvalifikace z Oxfordu, která doteď nám byla dost dobrá na doktora, tak se nestane horší. To je zase v našem zájmu, abychom toto umožňovali bez ohledu na to, jak se v tomhle bude chovat Velká Británie. Děkuji vám za pozornost.
prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
