Okupace Krymu a dalších částí Ukrajiny Ruskem netrvá rok, ale devět let. Dnes jsem se s kolegy Jaromírou Vítkovou a Davidem Smoljakem setkali s Anastasií Hriško z Chersonu a dalšími, kteří monitorují humanitární situaci a organizují pomoc na okupovaných a nově okupace zbavených územích. Po ruském barbarství nezůstává kámen na kameni. Zničená infrastruktura, elektrické a vodovodní sítě, ukradená technika a veškeré vybavení, které vůbec ukrást lze: počítače, přístroje z nemocnic a vybavení škol, sanitky, auta i traktory. Na místě naopak zůstávají miny, na polích i kolem silnic a cest. Ukrajinská armáda prozatím osvobodila 30 % území chersonské oblasti a jen desetina osvobozeného území byla odminována. Zaminovaná pole nelze obdělat a po zaminovaných cestách se nemohou vrátit uprchlíci. Ještě horším ruským zločinem jsou však únosy dětí do Ruska a na Krym. Z chersonské oblasti bylo uneseno až 32 tisíc dětí, sirotků, ale i dětí z nemocnic a těch, které poslali rodiče na ozdravné pobyty, ze kterých se však už děti nikdy nevrátily. Únosy dětí jsou válečným zločinem a aktem genocidy. Nezastaví ji nic jiného než porážka Ruska a osvobození celé Ukrajiny včetně Krymu.