Vážený pane předsedo, dámy a pánové,

tento návrh pochází ještě z 12. funkčního období. Byl motivován tehdy sérií vloupání a násilných trestných činů, které se odehrávaly v poměrně masivním měřítku zejména v okolí Prahy. Mířil do třech oblastí, jednak to byla precizace definice nutné obrany, a to co do definice vlastní, tak i do možností úpravy intenzity nebo respektování intenzity nutné obrany, a jednak do takzvané doktríny můj dům, můj hrad. V průběhu kovidové krize měl, záměr byl projednat zvlášť tu část, která se nazývá zkráceně můj dům, můj hrad, zevrubně zde na půdě Senátu i s příslušnými tedy externími odborníky. Nicméně to se nepodařilo. Proto byl projednán návrh zákona na ústavně-právním výboru.

Já jsem ustoupil od té doktríny můj dům, můj hrad, od té právní úpravy. A na ústavně-právním výboru, jak nesporně za chvilku od zpravodaje zazní, jsme se shodli na úpravě, která vychází z návratu k definici nutné obrany, tak jak byla u nás od roku 1952 do roku 1950 a tak jak byla navrhována ve věcném záměru trestního zákoníku z roku 2006. To znamená, není to žádné novum, je to skutečně precizace podmínek, tak jak jsou už teď zkoumány orgány činnými v trestním řízení, tak jak je zkoumáno tedy to, zda ten trestný čin nebo ta nutná obrana byla zcela nepřiměřená tedy povaze útoku.