Děkuji, pane předsedo. Já vystupuji s podobným komentářem, ale v něčem jiným. Já myslím, že některé reakce prostě nemohou být bez odezvy, protože pokud je necháme bez odezvy, tak se mohou zvětšovat. A právě to, co tady zaznělo, že premiér a vláda nemají vlastně mandát k tomu, aby zabezpečovali bezpečnost nás do budoucna, považuji za velmi nebezpečné. Mně by zajímalo, jestli jsme si mysleli v roce 2008 v Gruzii, když obsadilo Rusko část, že je konec? Jestli jsme si mysleli v roce 2014, když obsadili Krym a když obsadili Doněckou část a východní Ukrajiny, že je konec? Je rok 2025. Já bych si přál, aby byl konec, ale nevidím tu partnera, který by říkal: „Už jsem skončil.“

A když se podíváme na ty výdaje, tak jenom představa, že jsme ti jediní, kteří se vydávají cestou toho, že budeme investovat více do své bezpečnosti, tak proč asi Finsko a Švédsko se rozhodlo po těch mnoha letech, kdy byli většinou proti, většina jejich občanům a v referendu by to neprošlo, že najednou vstupují do NATO? Proč? Myslíte si, že to byl jenom vrtoch? No nebyl. A když se podíváme na výdaje na obranu, Polsko v roce 2004 na 4,12 %. Estonsko 3,43 %. Lotyšsko 3,15 %. Řecko – speciální příběh, protože víme, jaké vztahy mají se svým východním sousedem Tureckem. Prostě je to trend. A ti, kteří jsou blíže tomu nebezpečí, tak tomu rozumí velmi dobře. My musíme doufat, že to bezpečí, které zabezpečíme těmito způsobů, bude znamenat, že budeme mít takový potenciál odstrašení, že Rusko to nikdy nezkusí. A já doufám, že to zbrojení, a to, co se tady děje, je věc přechodná, že nám bude dostačovat a že nikdy ty zbraně nebudou použity. Ale bez toho bohužel to nejde. A jsme v situaci, kdy, když nebudeme přemýšlet o své dlouhodobé bezpečnosti, tak ji taky nemusíme mít. Děkuji.