Ještě jednou dobré odpoledne, dámy a pánové, pane místopředsedo.

Na začátku jsem poslouchal úvodní řeč pana ministra, laskavou, slušnou jako vždycky. Jenom se mi některé věci zdály trošku... Nebo nezněly mému uchu dobře, přestože byly řečeny slušně a laskavě. Pan ministr mluvil o tom, že došlo k dohodě mezi vládou a opozicí, chválil to, což je jistě chvályhodné. Ale měli bychom si také uvědomit, v jaké situaci došlo k dohodě mezi vládou a opozicí. V situaci, kdy vláda byla na pokraji, řekněme, nějakého už těžko řešitelného stavu, když komunisté řekli, že už nepodpoří v nouzovém stavu. Nepodpoří ani ostatní. A vláda se prostě musela dohodnout. A pan ministr také mluvil o tom, že je to jistý kompromis, což je pravda, a vyzýval i nás, abychom kompromis přijali. Jenže my máme pochybnosti, máme pochybnosti od okamžiku, kdy k nám do Senátu ten zákon dorazil.