Návrh zákona dává finanční správě další nové pravomoci, kterými začnou správci daně po celé republice plíživým způsobem šikanovat úspěšné občany. Zároveň s ním přijde to, že každý, kdo svoji prací, aktivitou, svými schopnostmi a sebezapřením dokáže vybudovat nějaké jmění, postaví si dům, koupí auto nebo chatu, bude muset nadobro žít s vědomím, že kdykoli dojde zapálený berní úředník a začne zkoumat jeho soukromý majetek.
Obsah návrhu zákona, který novelizuje zákon o daních z příjmů a trestní zákoník, podle mého názoru perfektně vystihují 4 slova.
Prvním z nich je práskačství. Na vlně závisti se v důsledku předkládaného zákona rozbují udavačství, kdy bonzáci všeho druhu si prostřednictvím finanční správy začnou vyřizovat nejen svoje sousedské, ale třeba i rodinné či obchodní spory. Správce daně totiž bude muset každý podnět prověřit. Žádné skutečné důkazy, postačí jen informace od závistivého souseda, indicie nebo domněnka znuděného úředníka finančního úřadu. Schválením zákona vykračujeme do doby, kdy se budete bát koupit někomu z rodiny nové auto nebo vybudovat si bazén na zahradě. To mají opravdu lidé začít lhát svým sousedům, kam míří na dovolenou a začít si vymýšlet, že jedou pod stan do Chorvatska namísto „all inclusive pobytu“ na Maledivy? Ano. Pokud nebudou chtít pobouřit svým majetkem závistivého souseda, asi nebudou mít na výběr. V opačném případě jim hrozí kriminalizace.
A právě kriminalizace je dalším slovem, které podle mě velmi dobře vystihuje tento návrh zákona. Svádí k tomu i fakt, že Ministerstvo financí nastavilo hranici mezi údajně neevidovaným a přiznaným majetkem až na 7 milionů korun a státu ani nevadí, když někdo řádně nezdaní majetek do 100 000 korun. Pokud by to na ministerstvu mysleli s bojem proti daňovým únikům opravdu vážně, pak by nezaváděli změny, ze kterých má někdo výjimky. Přiznejme si to, že drobná nesrovnalost v majetku ministerstvo financí nezajímá, jde mu o účelovou kriminalizaci nepohodlných osob a nežádoucí obchodní konkurenci.
Třetím slovem, který na zákon sedí jako „poklice na hrnec“, je byrokratizace. Stát ustavičně zvyšuje administrativní zátěže obyvatel. Třebaže se návrh sebevíce tváří, jak se bude týkat všech, to znamená i zaměstnanců, úředníků a politiků, zkomplikuje činnost především podnikatelům. Na finanční správy se vrhnou uvědomělí závistivci s udáními na své sousedy a rozeběhne se kolotoč, který připraví bezesné noci stovkám slušných živnostníků po celé republice. Taková výzva k podání prohlášení totiž rozhodně nebude spočívat jen v zaslání jednoho lejstra na „finančák“, jak se snaží ministerstvo předestřít a tím tak bagatelizovat skutečné dopady předlohy v praxi, ale v masivním shromažďování všemožných písemností, smluv a účetních dokladů. Nedovedu si představit lepší způsob, jak živnostníkům vedle EET ještě více znepříjemnit život. Jakoby nestačilo, že dnes podnikatelé mají řadu povinností a jsou nuceni překonávat stovky administrativních překážek, k tomu navíc začnou dávat dohromady doklady ke svému majetku, který třeba nemá ani souvislost s podnikáním.
Posledním, čtvrtým slovem, který mě v souvislosti s tímto návrhem napadlo, je kontrola - totální ekonomická a politická kontrola obyvatel. Jak jsem již uvedl, návrh neskrývá, že vytváří účelový nástroj proti určité vrstvě úspěšných a bohatých obyvatel, které mohou pro někoho znamenat obchodní konkurenci. Ministerstvo financí nachází inspiraci v dobách hlubokého socialismu, kdy státní instituce kontrolovaly veškerou sféru života, v zájmu zvýšení své vlastní moci upřednostňovaly hrstku vyvolených, ze slušných občanů dělaly zločince a v zájmu veřejného blaha odmítaly jakékoli náznaky soukromého vlastnictví. Vláda přeřadila rychlost a po postupné likvidaci středních a malých živnostníků, kteří již teď stěží unesou tíhu nastolované byrokracie a přemrštěné regulace všeho a všech, spustila další fázi útoku proti svobodným a nezávislým občanům.
Každý odborník ví, že současný systém žádné navrhované zvýšení pravomocí finanční správy nepotřebuje. Stát má již dnes dostatek nástrojů k tomu, aby hlídal daňové poplatníky. Akorát to nedělá. Není na místě donekonečna zvyšovat kompetence finanční správě. Podnikatelé, kteří do státního rozpočtu každoročně odvádí stovky milionů, potřebují něco zcela jiného. Potřebují, aby byl zjednodušen systém výběru daní a umožněno státu snadno a efektivně vybrat daně od všech stejným způsobem tak, aby se minimalizovaly ztráty, které nenávratně zmiznou v šedé zóně. Co je na tom tak nepochopitelného? Proč nenechat odhalování trestné činnosti na policejních orgánech? Je třeba mít neustále tendence kriminalizovat všechno a všechny?
Podle mě je to ten nejabsurdnější zákon, který nám kdy do Senátu kdy doputoval. Ministerstvo financí pod vedením A. Babiše zkrátka nadobro ztratilo zdravý selský rozum.
Z profilu politika na PL.cz.
Psali jsme:
autor: PV
_profil_top.jpg)