Byť tato stížnost vyděsila ministerstvo zdravotnictví i samotné pojišťovny, k zásadním změnám a zlepšení stávajícího, neutěšeného stavu, který trvá více než dvacet let, stále nedochází. Diskutuje se jen o zvýšení příjmů zdravotnictví, což neznamená nic jiného než zvýšení daní pracujícím občanům, kteří by ale nad účelným využitím vybraných peněz neměli o nic vyšší kontrolu než dnes.

„Předmětem diskusí je navýšení odvodů do zdravotnictví o 2 procentní body ze 7% na 9% HDP, tedy více než čtvrtinu; dříve ale potřebujeme férová pravidla, jak stát a pojišťovny tyto peníze ve prospěch občanů využijí. Právě k tomu směřuje ústavní stížnost skupiny senátorů – k smysluplné tvorbě sítě nemocnic, k obdobným úhradám za obdobnou práci, k rovné regionální dostupnosti. Za současného stavu naprosto schází kontrola, že se sebevíce peněz vybraných z daní dostane k nemocným, že se nerozkradou ve státním sektoru, neproplýtvají v neefektivních nákupech, případně se neztratí bez efektu v bezkoncepčních dotacích a "národních investičních plánech". Takto vysoké dodatečné zdanění by dopadlo především na zaměstnance,“ uvedl Ondřej Dostál, expert na zdravotnické právo. Kdyby se podle něj tomuto návrhu vyhovělo, musel by každý zaměstnanec s průměrnou mzdou odvést ročně pojišťovnám o desetitisíce korun navíc. 

„Nemůžeme přece začínat od konce! Nejdříve musíme znát jasnou vizi sátu a pak teprve může někdo přemýšlet nad navýšením povinných odvodů. Nutit ale občany k tomu, aby sáhli hlouběji do kapes, aniž by bylo jasné, co se tímto krokem změní, je opravdu špatně,“ uvedl senátor Ivo Valenta, iniciátor ústavní stížnosti, a dodal: „Nejsem odborník ve zdravotnictví, ale z mnoha zdrojů, včetně odborných, jsem zaznamenal, že ve zdravotnictví je dostatek finančních prostředků. Panuje však nerovnost a nespravedlnost při jejich přerozdělování a distribuci. Zkrátka nejsou využity efektivně a hospodárně.“ Senátor tím poukazuje na vývoj, který je patrný z posledních let, kdy výdaje nekorespondují s vývojem ekonomiky. Do zdravotnictví míří stále vyšší částka – například v roce 2017 to bylo 387 miliard, a to je o 53 miliard více, než v roce 2010.