Senát na svém říjnovém zasedání projednával další ze série nápadů, jak zmírnit dopady EET. A dalo by se říci, že vlastně úplně rozumím předkladatelům senátního návrhu novely zákona o EET, kteří se snažili prosadit výjimku pro platby, které se budou odehrávat u ambulantních lékařů a v sociálních službách. Ano, souhlasím s nimi, že je přeci hloupé, zbytečné a neproveditelné, abychom nutili lékaře kupovat si registrační pokladnu pro případy, že jednou týdně mu někdo zaplatí pár desítek korun. Ano, rozumím jim, když říkají, že přeci lékaři mají vysoký morální kredit, mají spoustu dalších kontrolních mechanismů a není potřeba, abychom je šikanovali nesmyslnou online evidencí tržeb. Ano, mají pravdu!

Ale zapomínají na jediné. Tyto argumenty přeci musí platit v demokratické a svobodné společnosti úplně pro všechny podnikatele. Přeci nemůžeme přijmout presumpci viny, nemůžeme se donekonečna zaklínat tím, že „všecí kradú“, a proto přijímat regulace, které budou plošně a automaticky šmírovat každého, byť poctivého podnikatele. Proč se má stát dívat na kadeřnici jako na zlodějku a na lékaře jako na daňově svatého poplatníka? Proč stát šikanuje venkovské spolky, hasiče, myslivce, rybáře či folkloristy zaváděním EET a přitom pořád donekonečna vymýšlíme nové a nové výjimky pro ty, kteří by se z této šikany naopak měli vymanit? Proč stát čím dál více prohlubuje svůj novodobý třídní boj a rozděluje společnosti na rovné a ještě rovnější? Proč celé čtyři roky svorná koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL rozpoutala inkvizici proti malým živnostníkům a hospodským především? Jsme tak svědky sice emotivního kázání o „nepokradeš“, ale také inkvizičních procesů, při kterých úředníci na povel zakleknou na nevinné a přitom sami přehlíží tunelování veřejných rozpočtů, dotační podvody a gigantický střet zájmů.