Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové,

přinesl jsem si toho tady hodně, ale to jen proto, že ten zákon je tlustý. Já nebudu mluvit příliš dlouho. Naopak, baví mě vždy ty otázky, jestli v Senátu budeme obstruovat, protože všichni víme, že to by vedlo naopak k prošlé lhůtě a ke schválení zákona.

Na úvod řeknu, že jsem velmi rád, že nebyl podán návrh nezabývat se tímto zákonem, protože já už jsem tady dlouho a v roce 2008-2009 tzv. Topolánkův batoh jsme tady tehdy projednávali a tehdy prošel návrh zákonem se nezabývat a mohli vystoupit jen funkcionáři Senátu.

Myslím si, že napříč politickým spektrem je shoda, že je třeba šetřit, že je třeba se snažit díru v rozpočtu nějakým způsobem zacelit.

A tento zákon jistým způsobem tímto směrem jde. To není možné zpochybnit. Když se sahá na příjmy, když se naopak omezují výdaje, tak je poměrně jasné, že jsou skupiny, které, když jsou tím zasaženy, tak jsou proti tomu. Na druhé straně si myslím, že způsob projednávání, ta komplikovanost, to, co všechno zákon obsahuje, to, jak byl v Poslanecké sněmovně měněn, tak si myslím, že je jistým způsobem promarněná šance na to, najít nějakou širší shodu. A asi jste všichni dostávali v posledním měsíci různé e-maily a dopisy od tolika různých sdružení, svazů, odborů a dalších a dalších institucí, soudců, že je až s podivem, jak se podařilo sjednotit vládu proti tomuto návrhu.