Stál jsem tady už mnohokrát, ale takhle rozechvělý jsem nikdy nebyl. Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dámy a pánové. Dnes tady stojím poprvé jako kandidát na předsedu Senátu. Na úvod chci říct, že si toho velmi vážím a považuji to za velikou čest. A také chci říci, proč tomu tak je.

Do politiky jsem vstoupil krátce po roce 1989. Vím, jak funguje městské zastupitelstvo, byl jsem starostou Telče. Vím, jak funguje krajské zastupitelstvo, byl jsem hejtmanem Vysočiny. Vím, jak funguje Poslanecká sněmovna, několikrát jste mě tam vyslali, abych obhajoval některé naše pozměňovací návrhy. A vím, jak funguje Senát, pracuji tady více než 8 let. Proč to říkám? Říkám to proto, že podle mých zkušeností a mého přesvědčení je to právě Senát, který je uskupením nejsvobodnějším a nejdemokratičtějším ze všech, která jsem poznal. Je to uskupení, které je nejméně a nejobtížněji manipulovatelné. Je to uskupení, kde já jsem zažil, že naprostá většina senátorek a senátorů vždy při svém rozhodování myslela na prospěch této země a na její budoucnost. A to je velká devize Senátu. Když jsem přemýšlel, proč tomu tak je, tak mě napadly dva důvody. Ten první je naše ústava, další zákonné normy. Ti, co ji napsali, pro Senát, ji napsali velmi dobře, zaslouží za to naši úctu a velké poděkování. Tím druhým důvodem jste potom vy, senátorky a senátoři. Protože jste na rozdíl od jiných ústavních činitelů akceptovali nejen obsah ústavy, ale také její smysl. A prokazujeme to každým dnem. Každým naším jednáním. Proto považuji za velikou čest, že dnes mohu kandidovat na předsedu Senátu. Velmi si toho vážím.

Zároveň bych se chtěl přihlásit k tomu, co tady říkal můj kolega, první místopředseda Senátu, Jiří Růžička. Přestože předseda Senátu je druhým nejvyšším ústavním činitelem, je pouze z hlediska jednání a rozhodování Senátu prvním mezi rovnými, má jeden hlas. A tak je to správně. Já k tomu dodávám, že toto, pokud budu zvolen předsedou Senátu, vždy budu mít na paměti.