Ostatně Masarykův apel na „výchovu k aktivnímu občanství a lokální demokracii“ je to, co nepřestane být nikdy aktuální. Je to jasný apel na to, abychom se zasazovali o systémový přístup k participaci ve všech sférách rozhodování tak, aby veřejná správa na různých úrovních aktivně vytvářela podmínky pro intenzivnější zapojení veřejnosti a občanského sektoru do rozhodování.

Náš první prezident však řekl také ještě, že „demokracii dělají demokrati a lepší demokracii lepší demokrati.“ Demokracie je vlády za souhlasu lidu, ale může být i vláda lidu – pokud lidé budou intenzivněji participovat na občanské společnosti, ale také na politice. Efektivní podoba občanské participace na politickém procesu totiž není nebezpečí, ale spíše výzva! Občanská participace je totiž významnou funkcí občanské společnosti, která přispívá k celkové integraci společnosti.

A řecký filozof Platón si kdysi povzdechl: „Cena za apatii vůči politice je to, že vám vládnou zlí lidé.“ Tento výrok beru velmi vážně, myslím, že je velkým varováním a vede mě k dvěma poznámkách, které bych zde ráda rozvedla.

Politika se vzdaluje občanům

Tou první je bohužel skutečnost, že občané chápou politiku a též správu věcí veřejných obecně jako šedou zónu. Propast mezi městskými, krajskými či jinými zastupiteli na straně jedné a občany na straně druhé, ale také například nedostatečné či nesrozumitelné zdůvodňování rozhodnutí občanům může vést k snižování legitimity volených orgánů, k nedůvěře, nezájmu občanů apod. Je to vidět na řadě ukazatelů, které odkrývají výzkumy veřejného mínění:

• Důvěra v politiku a politiky na různých úrovních se buď zhoršuje, nebo dlouhodobě kolísá na nízkých hodnotách. Politika tím zažívá velkou krizi. Ostatně politik se také ve výzkumech prestiže povolání dlouhodobě pohybuje na posledním místě;
   
• Odrazem toho pak jistě je to, že jen asi pětina Čechů je dlouhodobě spokojená s politickou situací. Podle červnového šetření CVVM je to 21%. Polovina je naopak nespokojená a u zbytku převládá apatie a nezájem;
   
• České politické strany jsou plné straníků, nikoli však občanů, kteří by do těchto stran přinášeli poznatky a zkušenosti z praxe. Úspěch nemají strany s velkou členskou základnou a dobrými sítěmi do veřejnosti, ale nově spíše podivné narychlo svolané marketingové projekty. Ty se však mohou v našich podmínkách prosadit – při malé volební účasti a obrovské dezorientaci občanů z politiky. Jejich úspěch je pak krom jiného důsledek ztrouchnivělých vazeb mezi stranami a občany. Těmito procesy se politika zcela zásadně vzdaluje občanům. A to není dobré.

Myslím, že zde stojí za to zmínit moudrá slova našeho významného národního buditele Františka Ladislava Riegera, který kdysi prohlásil: „V politice je nejlepším měřítkem moudrosti výsledek.“ To je odvážný výrok, který však máme brát vážně, když hovoříme o politice. Měli bychom právě v rámci kvalitního vzdělávání vychovávat naší mladou generaci v tom duchu, že demokratický politický systém je postaven na možnosti občana ovlivňovat věci veřejné přímou participací.