Já tomu rozumím... Tak se pak omluvím kolegyním a kolegům, že třeba něco zopakuji, protože já tady mám samozřejmě prostřednictvím paní předsedající na pana ministra takové, řekla bych, aktuální věci, které by mohly pomoci těm dalším debatám. 

Zaznělo tady, že se tato problematika v Senátu objevuje velmi často, myslím si, že to je jednak dáno pandemickou situací, že se nemohly konference pořádat, ale nebývá zvykem, že na jedno téma jsou tady tři konference a kulaté stoly. Takže si myslím, že, byť společnost stále tento problém u nás bagatelizuje, tak to tou společností hodně hýbe. To, co tady říkal kolega Láska, já panu ministrovi mohu potvrdit asi stokrát, protože na všech těch kulatých stolech zaznívalo to zesměšňování těch obětí, ta bagatelizace, to, že veřejnost, já se nechci bavit o hulvátech v hospodě nebo na fotbale, prostě to, že si za to ta ženská může sama, to je úzus v naší společnosti. A zaznívalo to tady, jak jsem říkala.

Zajímavé bylo, když jsme včera tady pořádali ten poslední kulatý stůl nebo konferenci v tomto sále, že z našeho předsálí od zaměstnanců našich zaznělo: Dřív to ty ženské nějak neřešily! A teď je kolem toho... Až mě zamrazilo, přátelé. Tady včera s námi kromě spolku Bez trestu to řešilo i velvyslanectví Velké Británie a velvyslanectví Kanady. Protože oni už si přestali do té kapsy lhát, na rozdíl od nás, a vědí, že to latentní, to podhoubí, které je, že je potřeba do toho prásknout. A oni do toho práskli!