Epidemie, které přesahují hranice států a někdy i kontinentů, jsou tady tisíce let. V některých vlnách připravily o život až desítky procent populace. Po celou tuto historii se člověk postupně učil kombinovat ve vhodných poměrech tři metody, jak epidemiím čelit: léčbu, karanténu, imunizaci.

Poslední taková vlna v podobě coronavirové pandemie zahubila řádově desetiny procenta populace. Přesto vlády vsadily vše na jednu kartu: na zničující karanténu, podpořenou experimentální metodou posilování buněčné odolnosti.

Jsou namístě vážné a odůvodněné obavy, že tento přístup má být jakýmsi manuálem, který se bude automaticky používat v budoucích podobných situacích, jež nutně přijdou. Je proto nanejvýš nutné uchovat si na národních úrovních možnost přijetí autonomních specifických opatření, která by zabránila možným neuváženým a zbrklým, plošným mezinárodním přístupem.

Nehrňme se proto do žádných "zázračných" pandemických kánonů.