Dobrý den, pane veřejný ochránce práv, kolegyně, kolegové, ÚPV se touto výroční zprávou zabýval na svém zasedání dne 23. 4. letošního roku. A přestože by pro mě bylo velmi jednoduché jenom přečíst návrh usnesení, tak se aspoň třemi větami zastavím u své zpravodajské zprávy. Já vlastně trošku zopakuji to, co tu pan veřejný ochránce práv říkal, protože to velmi souvisí s tím, co tady velmi často projednáváme, naposledy včera.

Předně si zapamatujme, prosím, jeho citaci, jeho větu, kterou před chvílí pan veřejný ochránce práv řekl, totiž když si s něčím nevíme rady, tak to možná bude diskriminace. A je při tom zajímavé, že se o diskriminaci ve veřejném prostoru tolik mluví. Dokonce tady v této místnosti v loňském roce byla jedna konference na diskriminaci, ve které se hodně hovořilo o tom, které skupiny jsou hlavně diskriminovány. A padala tam slova o různých vyloučených lokalitách, rasových důvodech apod. A přitom vlastně zjišťujeme, a pan veřejný ochránce práv to potvrdil ve své zprávě, že tou nejdiskriminovanější skupinou jsou senioři. Za ty nikdo nekope, za ně nikdo žádného veřejného ochránce práv pro seniory nenavrhuje. Tak jen abychom na to pamatovali zejména v souvislosti s digitalizací, kterou vlastně máme podstrčenou skoro v každém senátním tisku.

Pak mi připadá velmi zajímavá ta část zprávy, ve které se hovoří o tom, že by měly být jasně, jednoduše formulovány dokumenty, které stát vydává. To hezky koreluje s tím, o čem jsme tady včera několik hodin mluvili v souvislosti s primárním vzděláváním. Je třeba říct, že podle dlouhodobých průzkumů čtvrtina obyvatel EU je funkčně negramotná. To samozřejmě platí i pro občany ČR. A my, stát a všechny instituce bychom se měli snažit vytvářet dokumenty tak jednoduše, aby je občané byli schopni pochopit, přečíst a podle nich se chovat. A já vám musím říct, že jsem dostala 1. 1. letošního roku do datové schránky jakousi souhrnnou informaci Správy sociálního zabezpečení a musela jsem ji číst asi 10x, než jsem vůbec pochopila, co vlastně po mně ta správa chce.