Než začnou potrefené husy kejhat, předesílám, že rodina je mé celoživotní téma a jako zvolený zákonodárce jsem povinna vykonávat mandát v zájmu všeho českého lidu a podle svého nejlepšího svědomí. Takže přesně tyhle dotazy a následující úvahy mám v popisu práce. A už od kovidových restrikcí a lokdaunů biju na poplach, abych vyburcovala všechny odpovědné – opinion makery, vlády, učitele, média, demografy, psychology, sociology a další – ogy i volené funkcionáře či takové jedince, kteří mají vliv na české veřejné dění a společenské klima. Dělejme už něco!

Vymíráme. My Češi. Nejsme v tom sami – vymírá velká část našeho světa. Některým z vás to možná nevadí. Třeba si notujete, jak si naše Země oddychne nebo jak na vás zbude více všeho, co Země poskytuje. Jenomže vymírání je hrozba a ani umělá inteligence nás nezachrání. Už dnes nejsou lidi a brzy jich bude chybět ještě víc. A nejde jen o to. Porodnost nejde brát jen účelově, že je dobrá k tomu, aby vyrostli noví pracanti a daňoví poplatníci. Děti jsou smyslem a podstatou lidského snažení. Ne pouze ty naše doma, ale prostě všechna mladá a budoucí generace. Je to budoucnost, je to adresát našeho odkazu, je to pokračování všeho, navazování na tisícileté snažení lidstva.

Česká společnost na české i celosvětové trendy kašlala a s ní i všichni, kdo za společenské nastavení zodpovídají. Všichni, kdo mohou ovlivnit prestiž mateřství, rodičovství, domova, vzájemné péče, soudržnosti, pospolitosti. Ze zahraničí víme, že nepomůžou hurá vládní akce založené na přesunu peněz od jedněch lidí do kapes druhých, tedy ani výstavba státních startovacích levných bytů, ani zkrácení úvazků, ani daňové úlevy… nepomůže prostě nic. Jedině snad že by se rozhodli sami lidi a rozrodili se. Protože pochopí, že to tak má být. Že to je jejich úkolem. Že mají dál předat to, co převzali od tisíce generací před sebou.