Byla to pro mě zatím nejdramatičtější volba, jakou jsem kdy zažila. Nikoliv kvůli výběru osoby mnou volené, nýbrž kvůli tomu, abych vůbec mohla volit. Nechala jsem se asi před týdnem zapsat do zvláštního seznamu v nemocnici, v níž dlím. Sestra se mě sice ptala, zda mám voličský průkaz, ale sebevědomě jsem opáčila, že v nemocnici ho nepotřebuji. Pokrčila jen rameny. Protože jsem však profesionálně zdeformovaná ohledně důvěřivosti v hladký průběh věcí předepsaných zákonem, opatřila jsem si informace o volebním okrsku, v němž se nemocnice nachází, včetně kontaktního čísla na předsedkyni okrskové volební komise.

Ukázalo se, že jsem tentokrát byla opravdu prozíravá. Sestřička mě dnes informovala, že vyslanci s volební urnou přijdou do nemocnice ve 13.30, avšak že je velký zájem volit, takže přijdou asi kolem 16 hod. Přišli v 15.30 a hned se ptali po volebním průkazu. Námitka, že zákon ho nevyžaduje v případě hospitalizace, jsem-li zapsaná včas do volebního seznamu, neobstála. Odrazili ji tvrzením, že oni jsou jen vykonavatelé toho, co jim bylo dáno jako instrukce. Hádat se nemělo smysl. Informovala jsem své přátele a ti mně nabídli, že mě zítra zavezou do mé volební místnosti. Když jsem informovala manžela o vývoji, namítl, že v naší volební místnosti mají u mě poznámku - volí v nemocnici, takže problém na obzoru. Zavolala jsem tedy na kontaktní telefon a ochotná a především o zákonné úpravě informovaná předsedkyně Mgr. Plechlová vyšla vstříc a prohlásila, že se oni nosiči urny budou muset vrátit. A vrátili se a já konečně odvolila. Konec osobního příběhu...