Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové.

Tento zákon si zaslouží, řeknu, návrat do historie. V roce 1985 až 1987 byly spuštěny čtyři bloky jaderné elektrárny Dukovany. Protože dodavatelem této stavby byla Ruská federace, smlouva obsahovala i to, že jaderné palivo, to vyhořelé, se bude navracet do Ruské federace.

Přišel rok 1989 a bylo nám jasné, že jaderné palivo do Ruské federace nemůže vycestovat, že si ho necháme na vlastním území, že s ním budeme nakládat bezpečně, protože hrozilo, že z tohoto vyhořelého jaderného odpadu můžou vznikat jaderné zbraně.

V roce 1996 se staví první mezisklad jaderného vyhořelého paliva, přímo v lokalitě jaderné elektrárny Dukovany.

Přichází 11. září 2001 a útok na obchodní centrum v New Yorku. Bylo úplně jasné, že musí vzniknout hlubinné úložiště. Stát se k tomu postavil tak, že začal ve vybraných lokalitách dělat průzkumy a výzkumy. U tohoto bych se ráda zastavila.