Jako senátorka dostávám takové pozvánky… V obecné rovině je to jistě výjimečné… Stejně jako Španělský sál Pražského hradu… I důvod setkání… A 80. let výročí… Ale - v době relativizace osob osvoboditelů tehdy, zahráváním si s vyvoláním další války v Evropě dnes a voláním po masivním zbrojení jako cesty k míru a bezpečí (!) pro budoucí roky mám z těchto akcí tzv. navenek nedobrý pocit…

Jistě bychom se tam v té výjimečné kráse sešli, všechno by určitě vypadalo důstojně a dle očekávání, padlo by nepochybně mnoho pečlivě sepsaných vět… Ale některým z nás by to uvnitř čím dál víc “hlasitě mlčelo” - proč podobný akt z povinnosti, když ve skutečnosti je “všechno jinak”?