Zemědělci si musí uvědomit, že tato země potřebuje je, ne tuto vládu… A jednat z pozice síly. Sleduji to zpovzdálí, ale mezi zemědělci mám řadu přátel, kteří byli nebo ještě jsou často mými klienty (i zemědělce občas týrají dotační kontroly nebo stavební řízení, což je za mnou přivádí už léta), a to píši hlavně proto, že jejich problémy opravdu docela dobře znám a nejsou pro mne nic nového. Jen kulminují a rostou do absurdních rozměrů. A co bych řekla k této aktuální zprávě, že jsou zemědělci zklamaní, a až teď zní něco o jednotě a dalších protestech?

Až se smutným úsměvem se podivuji té naivitě, s níž “chlapi práce na poli i v chlévech” stále očekávají od vlády něco jiného než řeči. Že stále jsou slušní, pokorní a po dobrém chtějí s touto vládou dosáhnout řešení. Hlavně aby to nebylo nic proti ní, hlavně žádná politika typu “vládo odstup”. Mluvím o těch organizacích, které narušily zpočátku onu jednotu, po které teď, zklamány vládou, samy trochu ex post volají… Ale opět zní - hlavně ať to není proti vládě… žádná politika… Jen požadavky. Jenže - jde to?