V energetice pracuji jako projektant přes dvacet let, podílel jsem se na projektech po celé Evropě a vím, že Německo je stejně jako v mnoha jiných oborech i v energetice světovou špičkou.

Protože naše zkušenost s Černobylem byla jiná, sotva můžeme Německo plně pochopit. Zatímco my jsme pár dní po havárii šli do prvomájového průvodu, v Německu či Rakousku se měřila kontaminace pískovišť a potravin. V Černobylu šlo o reaktory zastaralé konstrukce a zkostnatělý komunistický systém, po Fukušimě mluvíme o důsledku japonské mentality poslušnosti. Na jaké okolnosti to svedeme příště?

Energii potřebujeme, jenže v opojení atomovými katedrálami si mnoho energetiků odmítá připustit, že vývoj jde dál. Cena elektřiny z větru je nižší než z nových jaderných zdrojů. Fotovoltaický panel, ještě před pár lety exkluzivní výrobek kosmického průmyslu, se stává běžnou součástí domů. Podobně dynamický vývoj začíná u akumulace energie, chytrých sítí či elektromobilů. Od velkých zdrojů se těžiště energetiky přesouvá do úspor, soběstačných budov, komunitních a regionálních projektů, které budou maximálně využívat lokální zdroje. Nepružné a drahé jaderné zdroje se do takového systému nehodí.