Pikantní detaily nabízí i docela prominentní zdroje. James Risen z New York Times dokonce celou knihou, vydanou právě pod názvem Zaplaťte jim, cokoli si řeknou: Chamtivost, moc a válka bez konce (Pay Any Price: Greed, Power, and Endless War).

Za „války proti teroru,“ píše tu, „se chamtivost a ambice oženily s bezednými řekami prachů a deregulace americké národní bezpečnosti.“ A nastolily „klima, umožňující práskaným týpkům rozvíjet darebácké špionážní operace, jež podléhají jen mizivému či nulovému dozoru“.

Na samém vrcholu válek v Iráku a Afghánistánu tu bylo „privátních kontraktorů víc, než samotného vojenského personálu“. Masakr, přepudrovaný na „válku proti teroru“, byl „moderním vydáním zlaté horečky z 19. století“. Bonanzy, plné „podvodů a chytrolínů, přisátých na peníze daňových poplatníků, aniž by museli projít výběrovým řízením“.

„Naše vláda se ve jménu boje proti terorismu dopustila věcí, ostudných stejně jako všechna válečná zneužití moci – a než tato kniha vyšla, stůj co stůj se je snažila zamést pod koberec,“ píše Risen. Stopuje „tisíce miliard dolarů“, napumpovaných po 11. září 2001 jak do „vojensko-průmyslového komplexu“, tak „komplexu průmyslu vnitřní bezpečnosti“ („homeland security-industrial complex“).

Washington Post píše o „více než 1.200 státních organizacích a téměř 2.000 soukromých firmách v oboru boje proti terorismu, vnitřní bezpečnosti a špionážních programů“. I o „studii Pentagonu zjišťující, že za deset let od 11. září vyplatilo Ministerstvo obrany přes 400 miliard dolarů kontraktorům, pokutovaným už dřív za podvody ve výši 1 miliónu dolarů či ještě větší“.