Ale dovolím si několik ekonomických a demografických poznámek.

Nemám ponětí, nakolik na ministerstvu zdravotnictví řeší věci komplexně. Vcelku věřím – zřejmě na rozdíl od drtivé většiny spoluobčanů (zvláště některých facebookových či blogerských odborníků na všechno) – že se osazenstvo centrálních orgánů NESKLÁDÁ ze samých hlupáků a neználků. S nemalou dávkou osobní zkušenosti mohu říci, že mnohdy je tomu přesně naopak. Nicméně tyto orgány dělají, jaksi z principu uspořádání naší společnosti, řadu rozhodnutí, která jsou nutně rozhodnutími „plánovacími“. Takové typy rozhodování obecně jen málokdy končí zamýšleným efektem. Lidská společnost a kooperativní vazby, které jí drží pohromadě, jsou příliš složité a mnohovrstevnaté na to, aby bylo možné je naplánovat. A tedy pokud má být geriatrie vyškrtnuta ze základních lékařských oborů a stát se nadstavbou (což jako neodborník nechci zpochybňovat), mělo by to být doprovázeno také řadou jiných rozhodnutí.

Důvody jsou jasné. Potkat dnes devadesátníka je přece jenom relativně složitější. V zemi je v současnosti asi 350 tisíc lidí nad osmdesát let, zhruba 50 tisíc lidí nad devadesát let a necelá tisícovka nad sto. Tedy sečteno: máme dohromady v celé populaci něco přes 410 tisíc obyvatel starších osmdesáti let. Až budou dnešní čerství absolventi lékařských fakult na vrcholu svých odborných sil, dejme tomu v roce 2050, bude mít za sebou osmdesáté narozeniny více než 1,1 milionu obyvatel země. A jelikož budeme rádi, když tou dobou bude mít ČR tak asi 9,5 milionu obyvatel, každý si ta procenta jistě vypočítá sám. A teď přichází ta otázka: když tedy padají návrhy na zrušení geriatrie jako samostatného oboru, byly v diskusi zváženy i tyto argumenty?