Sobotka (ČSSD): Českým dětem v Norsku se vláda snaží pomoci

Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych ve stručnosti poslanecké sněmovně předložil zprávu o postupu členů vlády k problematice českých dětí v Norsku, kterou jsem slíbil v rámci mé odpovědi na ústní interpelaci pana poslance Bendla dne 19. června 2014.
V úvodu mého projevu bych Vám chtěl sdělit několik základních informací k tomuto případu. Rodiče dětí jsou občany ČR, otec dětí žije dlouhodobě v Norsku, matka začala žít v Norsku poté, co se v roce 2005 provdala. Starší chlapec se narodil v roce 2005, mladší se narodil v roce 2008, oba se narodili v Norsku a zde také vyrůstali s rodiči.

V roce 2011 byli bratři rodičům odebráni z důvodu podezření na násilí v rodině a pohlavní zneužívání chlapců. Obě děti byly umístěny do přechodné pěstounské péče. Na základě později poskytnutých výpovědí dětí o (údajném) sexuálním zneužívání i ze strany matky, byl matce styk po určitou dobu zcela zakázán.

Norská Krajská komise pro sociálně-právní ochranu dětí a sociální záležitosti vydala v roce 2012 rozhodnutí, kterým byly děti svěřeny do péče pěstounské rodiny, pouze matce byl povolen styk s dětmi. Později Okresní soud matce úplně zakázal styk s dětmi. Následně došlo k rozdělení sourozenců a jejich umístění do dvou pěstounských rodin. V lednu 2013 bylo ukončeno policejní šetření, jehož výsledkem bylo zbavení matky dětí veškerých obvinění. V únoru 2013 rozhodl soud o přiznání práva styku s nezletilými dětmi matce. Tolik tedy k představení celého případu.

Jak je vidět z výše uvedeného, tento závažný problém započal v roce 2011. Odloučení matky od dětí tak trvá již 3 roky. V této souvislosti se domnívám, že činnost tehdejších pravicových vlád byla v této věci naprosto nedostatečná. Zejména aktivity Ministerstva zahraničních věcí (MZV) a Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), která byla tehdy spravováno ministry za TOP 09, byly sporadické a nekoordinované. Dá se bez nadsázky říci, že z hlediska poskytování účinné pomoci matce dětí neučinily předchozí vlády skoro nic. Pokud by tehdejší české vlády se touto problematikou skutečně důsledně zabývaly, mohli jsem být dnes co do nalezení řešení mnohem dál. Celou problematikou se začala systematicky zabývat až moje vláda a věcně příslušné rezorty začaly své aktivity koordinovat.

Dovolte mi na základě vyžádaných informací od příslušných rezortů, a to konkrétně od MPSV a jeho podřízených organizací, dále pak od Ministerstva spravedlnosti (MSp) a MZV, které se touto problematikou dlouhodobě zabývají, abych Vám přednesl dosavadní výsledky jednání a následně i plánované kroky.

V dubnu 2014 Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (ÚMPOD), který je přímo podřízen MPSV, předal Ministerstvu zahraničních věcí seznam aktivit a garancí pro norskou stranu, které by mohl sám poskytnout nebo koordinovat (tyto garance byly tlumočeny norskému velvyslanci).
Ředitel ÚMPOD se sešel s veřejnou ochránkyní práv Annou Šabatovou a inicioval oslovení norské dětské ombudsmanky se žádostí o pomoc s řešením případu.

ÚMPOD upozornil na možnost podání nových návrhů ve věci s ohledem na podstatnou změnu rozhodných skutečností (od rozsudku došlo k rozvodu manželství rodičů), k niž v mezidobí došlo za účelem nového projednání a rozhodnutí ve věci podle podmínek norského civilního práva.

Dne 17. června 2014 se uskutečnilo mezirezortní jednání (MZV, MPSV včetně ÚMPOD, MV, MSp, úřad ministra pro lidská práva) svolané vrchní ředitelkou sekce právní a konzulární Ministerstva zahraničních věcí k dalšímu postupu v případu. Přítomní zástupci se shodli, že věc je z hlediska rozhodování v kompetenci norských orgánů, aplikujících norské právo, a vydání dětí do České republiky ani změnu rozhodnutí norských orgánů není možno jednostranně vynutit. Pro další případný postup ve věci bude zásadní rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) o stížnosti matky chlapců.

Dále bych rád zmínil stanovisko Ministerstva spravedlnosti (MSp), které opakovaně navrhovalo svou součinnost pro případ, že by čeští příbuzní chtěli využít možnost, kterou nabízí Evropská úmluva o předávání žádostí o právní pomoc, a požádat norské orgány o poskytnutí bezplatné právní pomoci. MSp by jim při sepsání žádosti poskytlo veškerou součinnost a zajistilo překlad do norštiny. Jak konstatuje MSp, „české justiční orgány mají omezené možnosti, jak do případu autoritativně zasáhnout – o poměrech dětí mají dle MSp rozhodovat orgány v místě, kde děti žijí, jelikož jsou jim nejblíž, a mohou tak nejlépe posoudit jejich zájmy. Státní občanství již není rozhodující faktor pro posouzení pravomoci soudů, případně správních orgánů“.

Na základě informace advokátky rodiny o tom, že byla u ESLP podána v této věci stížnost proti Norsku, MSp požádalo Kancelář vládního zmocněnce pro zastupování ČR před ESLP o prověření stavu vyřizování této stížnosti. Dle posledních informací od MSp nebyla stížnost notifikována ani Norskému království ani České republice. Pokud se tak stane, tzn. pokud ESLP stížnost z jakéhokoliv důvodu neodmítne a bude se jí zabývat, Kancelář vládního zmocněnce pro zastupování ČR před ESLP stížnost v rámci své pravomoci posoudí a ve spolupráci se všemi dotčenými ministerstvy rozhodne, zda a jakým způsobem bude ČR v případu intervenovat.

Jako poslední bych rád přednesl dosavadní výsledky z jednání o kauze za MZV, které jsou následující:

1. Existuje možnost předložit případ k revizi v Norsku. O možnosti přehodnocení stávajícího rozhodnutí je možné uvažovat na základě změněných podmínek v rodině matky dětí (rozvod manželství) – matka chlapců má možnost obrátit se v této věci v Norsku na veřejného obhájce či právníka. Pokud se pro něj matka dětí rozhodne, neexistují limitující faktory. Jestliže matka není spokojená s přiděleným právníkem, může ho změnit.

2. Pokud došlo ke změně podmínek (např. rozvod manželství) – může norský soud přehodnotit i dočasná opatření (tj. včetně navrácení dětí matce nebo jiným příbuzným) bez ohledu na to, jak dlouho a s jakým výsledkem bude případ posuzován u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

3. Umístění obou dětí do jedné rodiny opět záleží na posouzení norskými úřady, v tomto případě na posouzení sociální službou. Obecně platí, že sociální služby v Norsku upřednostňují umístění sourozenců do jedné rodiny, avšak v případě, že tomu tak není, musí pro to existovat velmi pádné důvody.

4. Umožnění častějších návštěv matky u dětí – opět musí rozhodnout norský soud na základě revize případu.

5. Možnost přesunu dětí z Norska do ČR je dle MZV ČR velmi nepravděpodobná vzhledem k tomu, že matka žije dlouhodobě (již 9 let) v Norsku, obvyklým bydlištěm dětí je Norsko a s ČR neexistuje bilaterální dohoda pokrývající danou problematiku. Norsko na rozdíl od ČR není signatářem Haagské úmluvy o pravomoci orgánů ve věcech výkonu rodičovství. Norské úřady se v péči o děti jiných národností řídí Zákonem o péči o děti ze dne 17. 6. 1992 a veškeré informace poskytují pouze rodičům nebo dětem, pokud mají dostatečný věk. Norskou stranou bylo jednoznačně sděleno, že Zastupitelský úřad Oslo (ZÚ Oslo), potažmo česká strana, není účastníkem řízení. V současnosti je v běhu proces přistoupení Norska k Haagské úmluvě o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráce ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí z roku 1996. Odpovídajícím orgánem pro tuto Úmluvu je v Norsku Ministerstvo pro děti, rovnost a sociální integraci. Předpokládané datum přistoupení Norska k této Úmluvě je rok 2015.
Na dotaz ohledně přípustnosti částečné retroaktivity je Norsko, dle vyjádření pana velvyslance, obecně flexibilní při aplikaci ustanovení mezinárodních úmluv. Nebylo však zatím rozhodnuto, do jaké míry bude výše uvedená Úmluva aplikována na již existující případy. Prioritním zájmem je však vždy zájem dítěte. Z celkového počtu odebraných dětí jich v Norsku žije v náhradních rodinách cca 85 %, zatímco do ústavní péče je svěřováno jen 15 % těchto dětí.

O tomto případu jednal dne 13. 6. 2014 ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek s norským státním tajemníkem Petersenem. Hovořili spolu o všech variantách postupu, které nezávislý norský systém v případech odebrání nezletilých dětí rodičům umožňuje. Hovořili o všech známých možnostech, které nezávislý norský systém ochrany dětí nabízí. Jednali též o variantách odvolání a dalších postupech v podobných případech týkajících se ochrany dětí. Tyto informace včetně doporučení pro další postup při odvolání MZV ČR kontinuálně předává rodině a případu se nadále intenzivně věnuje.

Dále bych uvedl, že z názoru poslankyně Jitky Chalánkové vyplývá, že by bylo třeba přenést řešení odebrání dětí do diplomatické, popř. dokonce mezinárodně právní roviny. Má na mysli tzv. diplomatickou ochranu. Institut diplomatické ochrany není dle MZV ČR aplikovatelný, upřednostněno je tedy řešení soudní cestou.

Česká republika dosud ve své historii práva výkonu diplomatické ochrany nepoužila. Také škála možností, jak uplatnit toto právo před mezinárodními soudy, je poměrně omezená.

Diplomatická ochrana představuje nejsilnější a zcela výjimečný prostředek mezinárodněprávní formy ochrany občanů, jelikož vychází z předpokladu, že cizí stát porušil svým postupem vůči občanovi domovského státu své závazky podle mezinárodního práva.

Ochrana základních lidských práv prostřednictvím stížností k příslušným mezinárodním orgánům pro ochranu lidských práv představuje zcela standardní, nesčetněkrát využitý a na mezinárodní úrovni podle všeho (zejména pokud jde o stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva) nejúčinnější způsob, jak se občan, jehož základní lidská práva byla porušena, může domoci spravedlnosti. Ve srovnání s těmito postupy bývá diplomatická ochrana řešením výrazně méně efektivním.

K dalšímu vývoji lze říci, že dne 9. 7. 2014 ZÚ Oslo požádal matku dětí o vyjádření, zda souhlasí, aby jejím synům byla umožněna výuka češtiny. Matka dětí s tímto návrhem dne 14. 7. 2014 souhlasila. Dne 15. 7. 2014 velvyslanec ČR v Norsku dopisem oslovil norský Úřad pro ochranu dětí s žádostí o umožnění výuky češtiny pro chlapce. V dopisu bylo rovněž poukázáno na nevhodnost jejich umístění v různých pěstounských rodinách. ZÚ Oslo doposud neobdržel odpověď na tento dopis.

Dne 18. 7. 2014 zajistil ZÚ Oslo předání dopisu předsedy PS PČR J. Hamáčka z 15. 7. 2014 prezidentu norského parlamentu panu Thommessenovi. Pan Thommessen uvedl, že žádosti o angažmá v případu bohužel nemůže vyhovět, jelikož politická intervence v konkrétních případech není dle norského práva možná. Norský soudní systém již případ projednal na nejvyšší úrovni a odvolání nyní probíhá před ESLP.

Dne 13. 8. 2014 proběhlo na ZÚ Oslo na základě iniciativy ZÚ ze dne 20. 6. 2014 setkání velvyslance a konzulky s matkou dětí. Ze strany ZÚ byly předloženy
a diskutovány následující možné kroky:

1. Možnost soudní revize – vzhledem k uplynutí 12-ti měsíční lhůty od posledního soudního řízení je revize možná. Bylo doporučeno shromažďovat veškeré relevantní podklady, posoudit je s advokátkou a rozhodnout se, zda o revizi požádat.

2. Kontakt matky a širší rodiny s dětmi – kontakt s matkou je upraven soudním rozhodnutím (viz možnost revize), kontakt s širší rodinou není soudně upraven – doporučeno projednat další postup s advokátkou.

3. Výuka dětí češtině.

4. Rozdělení bratrů do dvou pěstounských rodin – umístění v jedné rodině je v kompetenci Barnevernu (na nevhodnost rozdělení poukázal velvyslanec mj. rovněž ve zmiňovaném dopise ze dne 15. 7. 2014).

Dne 4. 9. 2014 se uskutečnilo jednání velvyslance ČR v Oslu na Ministerstvu pro děti, rovnoprávnost a sociální začlenění. (ZÚ Oslo požádal o schůzku již 13. 6.). Z norské strany byl přijat vrchním ředitelem sekce pro otázky péče o děti, který omluvil pí ministryni z jednání z důvodu zaneprázdněnosti. Vrchní ředitel poskytl informace v obecné rovině, norské ministerstvo již dopředu avizovalo, že o konkrétním případu nebude jednat:

Ministerstvo nemůže intervenovat v konkrétních případech, i když má v kompetenci dohled nad místními úřady pro ochranu dětí, nezasahuje do jednotlivých případů. Jako další instance je možno se dovolat příslušných úřadů na regionální úrovni.

Rámec setkávání s dětmi je stanoven rozhodnutím soudu, úřad pro ochranu dětí se tímto rozhodnutím musí řídit.

V rozsudcích není obvykle regulován kontakt s širší rodinou, to je v kompetenci úřadu pro ochranu dětí, bere se v úvahu i názor dětí.

V rozsudcích není obvykle stanoveno, zda mají být sourozenci umístěni do jedné pěstounské rodiny, to je v kompetenci Úřadu pro ochranu dětí, obvykle se usiluje o umístění do jedné rodiny, pokud neexistuje závažný problém (výslovně zmínil případ sexuálního zneužívání).

Ve věci výuky mateřského jazyka doporučil obrátit se na úřad pro ochranu dětí.

Nyní mi dovolte, abych Vám za jednotlivá ministerstva sdělil jejich plánované kroky. Za MZV lze říci, že Zastupitelský úřad v Oslu očekává odpověď úřadu pro ochranu dětí na dopis velvyslance ze dne 15. 7.2014 se žádostí o umožnění výuky češtiny pro oba chlapce, vč. upozornění na nevhodnost rozdělení bratrů do dvou pěstounských rodin.

V současné době je na rozhodnutí matky dětí, zda požádá v Norsku o revizi posledního rozhodnutí norského soudu (viz setkání na ZÚ dne 13. 8. 2014 ). MZV je nadále prostřednictvím ZÚ Oslo v kontaktu s matkou dětí (a její advokátkou) a bude jí v rámci svých kompetencí nápomocno.

Matka dětí podala proti Norsku stížnost u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Jakmile bude tato stížnost soudem notifikována České republice, bude možné zvážit způsob intervence v tomto řízení prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti podle čl. 36 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Za MPSV mohu říci následující:

Stále trvá nabídka ÚMPOD zprostředkování bezplatné právní pomoci pro příbuzné dětí v České republice (dědeček a teta), pokud by chtěli v Norsku zahájit soudní řízení o svěření dětí do jejich péče (popř. pěstounské péče) anebo o úpravu styku s dětmi.

Pro případ, že budou uskutečněna diplomatická jednání o předání dětí do České republiky, platí nabídka ÚMPOD zajištění těchto garancí/aktivit, jak již bylo prezentováno Ministerstvu zahraničních věcí při osobním jednání:

a) rodinná terapie za účelem sanace vztahu matka – chlapci,

b) v případě, že by se děti svěřovaly do pěstounské péče tety, tak spolupráce s organizacemi poskytujícími asistenci profesionálním pěstounům,

c) individuální terapie pro chlapce (ideálně Dětské krizové centrum, které by dělalo i rodinou terapii),

d) soudní dohled, tedy zajištění ze strany Orgánu sociálně-právní ochrany dětí Hodonín, který v komunikaci s ÚMPOD již sám nabídl asistenci až do zletilosti dětí,

e) nabídka mediace pro vyřešení jakýchkoliv sporných otázek,

f) sanace vzájemného vztahu bratrů (nyní se vídají maximálně 1x za tři týdny),

g) zprostředkování vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně, případně vypracování individuálního vzdělávacího plánu, pokud by chlapci měli problém s přechodem do školy.

Za MSp mohu říci následující:

MSp je připraveno poskytnout veškerou součinnost norským orgánům, požádají-li ministerstvo o spolupráci, jakož i o pomoc blízkým příbuzným dětí při sepsání a předání případné žádosti o právní pomoc.

MSp se domnívá, že ve snaze o změnu stávajícího rozhodnutí norského soudu není nutné vyčkávat až na rozhodnutí ESLP, ale již nyní lze uvažovat o možnosti podat tento případ v Norském království k revizi s odůvodněním změny okolností a zájmu nezletilých sourozenců.

Chci zdůraznit, že česká vláda se snaží poskytnout maximální potřebnou pomoc pro řešení celé záležitosti. Vláda udělala revizi tohoto případu a podniká nyní konkrétní kroky, a to dokonce (jak vyplývá z jednání českého ministra zahraničí, tak i z dopisu předsedy PS PČR prezidentu norského parlamentu) na nejvyšší úrovni.

Pevně věřím, že po zaktivizování všech kompetentních účastníků se tento problém podaří co nejdříve, ku prospěchu, dětí vyřešit.
Děkuji Vám za pozornost.