Vážení pamětníci květnových událostí, vážený pane předsedo Senátu, Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, Vážený pane primátore, Vážený pane generální řediteli Českého rozhlasu, Vážené dámy, vážení pánové,

když 5. května 1945 ráno hlasatel rozhlasu Zdeněk Mančal ohlásil „ Je právě sechs hodin,“ zahájil tím ve skutečnosti Pražské povstání. Hlasatelé Manča, Kozák a Malík vysílají pak už jen česky, česká hlášení střídá česká hudba.

České vysílání je na počátku 5. května 1945 signálem svobody a působí jako roznětka na všechny posluchače. Svobodná čeština v éteru vede k obsazení rozhlasu oddílem SS, který se marně snaží vysílání přerušit. Na pomoc rozhlasu přijíždí z povstaleckého velitelství v Bartolomějské ulici prvních šestnáct českých policistů a začíná celodenní urputná bitva o rozhlas, která tvoří slavnou kapitolu květnového povstání českého lidu.

Jen v hlavní budově rozhlasu padlo během povstání 89 zaměstnanců rozhlasu, českých policistů a dalších povstalců z řad občanů hlavního města, kteří uposlechli naléhavé výzvy z éteru a okamžitě přispěchali rozhlasu na pomoc. Na tomto místě, u historické budovy českého rozhlasu chci s hrdostí připomenout jejich památku.

Díky jejich oběti a jejich odvaze se Praha stala za druhé světové války jediným osvobozovaným městem, jehož povstalecký rozhlas skutečně nepřestal vysílat ani v těch neprudších bojích.

Pražské povstání v květnu 1945 ukázalo, že v českém národě existuje velký počet lidí, kteří jsou schopni a ochotni se ve jménu svobody obětovat, riskovat svůj život a se zbraní v ruce povstat proti okupantům.

Chci při této příležitosti odmítnout pokusy květnové povstání relativizovat či zpochybňovat jeho smysl s poukazem na to, že válka údajně už stejně končila a německým vojákům nešlo o nic jiného, než se rychle zachránit útěkem před ruským zajetím. Taková tvrzení neodpovídají historické pravdě.

V závěrečných bojích druhé světové války mělo květnové povstání českého lidu proti nacistickým okupantům velký strategický význam. V důsledku povstání došlo ke zhroucení týlu německé armádní skupiny Střed. Naplnily se cíle povstalců urychlit osvobození země, zabránit velkým válečným škodám a také zabránit olupování a drancování ustupujícími německými jednotkami.

Pražské povstání si vyžádalo mezi českými občany krvavou daň. Zahynulo na 1700 Čechů a asi 300 vlasovců, kteří v počátku povstání poskytli důležitou podporu. Při osvobozování Prahy 9. května pak padlo přímo ve městě a okolí 692 ruských vojáků.