Pokud budete hledat význam pojmu „absurdita“, dozvíte se, že je to něco nesmyslného, nelogického, co je v rozporu s očekáváním, nebo se zdravým rozumem. Pokud byste ale čekali, že to bude už z titulu výše uvedeného významu něco spíše výjimečného, těžce byste se mýlili. Svět kolem nás je absurditami přímo nabit. Počínaje „českými“ cenami armádních nákupů, přes Lipavského v pozici ministra zahraničí až po nadšené kvokání "lepšolidí" nad sjezdem Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverbandu, tlupy pohrobků německých nacistů, v moravské metropoli.

Ta posledně jmenovaná je zvláště výživná – potomci Němců, „odejitých“ po WWII z bývalého Československa na základě rozhodnutí představitelů vítězných mocností, pořádají u nás svůj sjezd. V zemi, jejíž předchůdkyni, ČSR, stálo řádění německých nacistů během její okupace více než 325 000 životů československých občanů. Der Untermensch, jak nám říkali a jak nás s většinou tzv „západu“ do značné míry vnímají i dnes. Navíc striktně požadují, abychom my, maličká a bezvýznamná Česká republika, revokovali výsledky Postupimské konference. Prostě síla.

V tomto prostředí je nalezení podobně výživného příkladu absurdity skutečně unikátní. Přesto se mi to povedlo, a je to skutečně klenot. Mám na mysli článeček jistého Alexandra Mitrofanova, uveřejněný v obskurním internetovém tabloidu Novinky pod názvem „Očima Saši Mitrofanova: Vyjednavač za Evropu by tu byl“. Mitrofanov v něm reaguje na návrh Vladimíra Putina pověřit mírovým vyjednáváním mezi Evropskou unií a Ruskou federací o Ukrajině bývalého kancléře BRD Schrödera.