Abych to shrnul. V Rijádu se na dvoustranné schůzce Američané a Ukrajinci dohodli, že Ukrajina je pro mír a na důkaz své mírumilovnosti souhlasí s třicetidenním dočasným příměřím. Pokud možno zahájeným včera. Trumpův poradce pro národní bezpečnost Waltz tamtéž sdělil světu, že „Ukrajina sdílí Trumpovu vizi míru“ a ministr zahraničí Trumpovy vlády Rubio „... očekává, že s tím bude Rusko souhlasit“. Počítám ale, že se nedočkají. Ani jeden, ani druhý. 

Třicet dní je zdánlivě krátká doba, kterou ale Ukrajina nutně potřebuje k doplnění ztrát a přípravě nových obranných linií. Rusko příměří nepotřebuje, naopak. Pokud by na něj přistoupilo, muselo by jeho vedení v případě obnovení bojů počítat s výrazným nárůstem ztrát lidí a techniky. Na pozadí faktického kolapsu ukrajinské fronty proto nebude tuto „mírovou nabídku“ prakticky jistě akceptovat Navíc když Trump, aniž by počkal alespoň formálně na ruské vyjádření, s okamžitou platností zrušil pozastavení sdílení zpravodajských informací a dal pokyn k obnově dodávek amerických zbraní, které by ukrajinské ozbrojené síly v případě příměří aktivně a v pohodě využily k posílení obrany a přípravě na nové útoky. 

Je více než jasné, že ukrajinská „delegace“ jela do Rijádu pouze formálně, s cílem zajistit Američany připravenému „mírovému plánu“ punc oficiálnosti a vytvořit pozadí mediálního obrazu Trumpa mírotvůrce. Pokud Rusko navrhované dočasné příměří odmítne, měl by Trump důvod obvinit Putina ze sabotování mírového procesu a notovat si s EU. Pokud ho přijme, bude Putin čelit velkým politickým problémům jak doma, tak v zahraničí. Čili staré dobré ultimátum, upečené bez Ruska. Tentokrát ovšem s „bezvýhradným“ závazkem Ukrajiny zajistit americkým firmám přístup k ukrajinskému přírodnímu bohatství. Trump tak dostal co chtěl, a Zelenský nejspíš slib, že možná přežije. Když bude hodný.