Já jsem byl v té době místopředsedou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, Pavel Dostál ministrem kultury a vládě šéfoval Vladimír Špidla. Vzhledem ke kontextu dnešní doby, tzn. „nápadům“, se kterými opět přicházejí politici „bruselské pětky“, jako by to bylo včera. Posuďte sami:

Hitem je už léta tzv. odpolitizování mediálních rad. Ve skutečnosti zástěrka pro to, aby jedna politická parta posílila svůj vliv na úkor party jiné. Největším přeborníkem v téhle disciplíně je Pavel Dostál. Dosáhl takových kvalit, že mu v této knížce věnuji samostatnou kapitolu. Spolu s kolegy Jiřím Novotným a Josefem Musilem jsem dnes služebně nejstarší mediální radní. Zasedám v radě devátý rok. Jako pamětník tedy snad mohu připomenout, že návrhy na to, kdo má radní volit, se průběžně mění přesně podle toho, jak se mění ony potenciálně volící orgány. Příkladem budiž slavná Dostálova „trojnožka“. Původně se podle ní měly o volbu rady podělit sněmovna, senát a prezident. Teď se však už o senátu mluví čím dál méně, což samozřejmě souvisí s neúspěchem ČSSD a (čtyř)koalice v posledních senátních volbách. Také prezident najednou z trojnožky vypadnul a nahradil ho premiér. Aby také ne, když Havlovi mandát pomalu končí. A co kdyby na Hrad, nedej Bože, usedl Klaus či Zeman.

Podle jiné varianty by radní měly navrhovat nebo přímo delegovat vybrané instituce. Ale které? A když tyhle ano, proč támhlety ne? Opět příklad ze života. Na poradě na ministerstvu kultury kdosi řekl, že mezi navrhovateli by měla být Biskupská konference. Všichni kývali. Pak se někdo – zřejmě evangelík – ozval, že tu nejsou jenom katolíci a že mezi navrhovateli by proto rozhodně neměla chybět také Rada církví. Zase všichni kývali. Pak někdo zcela logicky navrhl i Židovskou obec. A nakonec to někdo celé skácel s dalším logickým argumentem, že v radě přece nemůže být tolik zástupců církví, když většina obyvatelstva jsou nevěřící. A mohlo se začít znova. Dokonalý Kocourkov.