Když byli v roce 2018 zavražděni novinář Ján Kuciak a jeho snoubenka, pseudoliberální politici a jejich média ani vteřinu neváhali, celou tragédii okamžitě zpolitizovali, nálepku vraha bez váhání nalepili na čelo Ficovi a rozehráli hru k jeho odstranění. Namísto politiky coby soutěže idejí a programů triumfovala kriminalizace protivníka. Nedosti na tom. Po dalších volbách nová politická garnitura přeměnila kriminalizaci propagandistickou v kriminalizaci Fica a jeho nejbližších spolupracovníků faktickou. Trestní stíhání, vazby, NAKA, čurilovci, Lipšic, podivná úmrtí.

Jenže Fico se nepoložil. Naopak. Přičtěme k tomu tragický způsob vládnutí Matoviče, Hegera a Odora i problematickou zkušenost s deseti lety prezidentování nastrčených amatérských figurek typu Kiska či Čaputová, instalovaných za cizí „neziskové“ peníze, a na samém konci je Ficův triumfální návrat v parlamentních volbách na podzim 2023 a o pár měsíců později Pellegriniho vítězství ve volbách prezidentských. Průvodní jevem toho všeho ale je takřka fatální rozdělení společnosti, živené naprostou jednostranností pseudoliberálních médií.

„Urobíme všetko, aby Fico nevládol,“ pravil po prohraných volbách lídr největší opoziční strany Progresívne Slovensko Michal Šimečka. A Juraj Cintula z Levic, amatérský spisovatel a básník, si to před Domem kultury v Handlové vyložil po svém. I tomu ale předcházelo další mediální živení politické, ale i obyčejné lidské nenávisti. Pseudoliberální novináři a jejich média jsou v tom obzvláště vynalézaví. Slovenští i čeští. Reakcí z Ficovy strany bylo jejich ignorování a v případě veřejnoprávní televize aktivní kroky k její přeměně. Cintula to nevydýchal.