Vážené dámy, vážení pánové, sešli jsme se tu dnes, abychom si ve výroční den násilného potlačení tibetského národního povstání symbolicky připomněli porušování lidských práv ve světě. Tehdy v roce 1959 připravil čínský režim o život desítky tisíc většinou neozbrojených Tibeťanů, kteří se marně pokusili obnovit nezávislost své země ztracenou o deset let dříve. Také v roce 2013 a  počátkem roku 2014 pokračovalo zatýkání tibetských duchovních a represe okupační moci zasáhla i tibetské umělce, podnikatele, politické aktivisty, studenty a téměř všechny, kteří se pokusili vyjádřit svůj nesouhlas veřejně.

Jakkoliv je neslušné mlčet k porušování lidskosti a práva na sebeurčení kdekoliv ve světě a máme všichni sklon vidět u sousedů a čím vzdálenějších, tím více, útlak a nesvobodu slabých a bezmocných ostřeji, navrhuji vnímat tento den i jako příležitost upozornit na naše vlastní selhávání. I my tady, ve stejně blahobytném jako bohapustém Česku, žijeme společně se stovkami tisíc lidí, jejichž práva jsou pošlapávána nebo alespoň relativizována. I tady na Žižkově žijí s námi.

Všichni občas nakupujeme ve večerkách. Jsou to vietnamské, čínské, i jiné asijské provozovny, ani většinou sami nevíme jaké přesně a je nám to lhostejné. Důležité pro nás je, že mají otevřeno, kdykoliv se nám zlíbí. Přemýšleli jste někdy o pracovní době jejich majitelů? Opravdu jste v nich nikdy neviděli pracovat žádné dítě? Potkali jste někdy nějakého vietnamského prodejce na výletě, u vody nebo v kině? Mají ti lidé vůbec dovolenou? A je to opravdu tak docela jen jejich problém? Žijí tu jakoby s námi, ale ve skutečnosti pouze vedle nás. Pracují, mnohdy víc než my, tak je alespoň tolerujeme. Běda však, obávám se, kdyby náhodou jednou něco chtěli.