Bohatství už neznamená jen vlastnit – extrémní bohatství se často přeměňuje v politickou moc. Demokracie se mění v hru, kde vítězí ten, kdo má nejhlubší kapsy. Článek Viděli jsme před několika dny, jak ministr financí Zbyněk Stanjura prosadil daňovou výjimku pro kapitálové zisky nad 40 milionů korun. Předvolební „dárek“ končící vlády nedostali učitelé, jejichž reálné mzdy navzdory slibům klesly téměř o pětinu, ani nízkopříjmoví zaměstnanci, kteří odvádějí nepoměrně vyšší daně než ve většině vyspělých zemí.

Své příjmy si zase o kousek zvýší desítky miliardářů a multimilionářů, kteří z části svých obrovských zisků nemusí zaplatit ani korunu. U schválení asociální výjimky pro nejbohatší asistovali ve Sněmovně poslanci ODS, TOP 09, SPD, většina zástupců a ANO (proti jednomyslně pouze Piráti). Jasný doklad toho, jak se politická rozhodnutí ohýbají ve prospěch nejbohatších – na úkor milionů lidí, kteří poctivě pracují a odvádějí daně, a přitom se někteří z nich horko těžko uživí.

Oligarchizace ničí demokracii. V Rusku, Spojených státech i v Česku

Oligarchizace – proces, kdy malá skupina nejbohatších získává ekonomický vliv a přetváří ho v nepřiměřenou politickou moc – patří mezi největší hrozby moderních demokracií. A Česká republika není výjimkou.

Jako bývalá diplomatka jsem sledovala v několika zemích na východ od nás, jak se moc a bohatství po pádu totalitních režimů postupně koncentrovaly v rukou úzkých elit. Především v Rusku, kde jsem pracovala s občanskými a politickými aktivisty a investigativními novináři, jsem viděla přes dvacet let narůstat korupci, která stvořila oligarchy srostlé s dnešním putinovským fašistickým režimem.

V roce 2023 zkoumal britský týdeník The Economist ve svém Crony-Capitalism Index (ZDE), jak v jednotlivých zemích světa souvisí extrémní bohatství s politickým vlivem. Česko v žebříčku vybraných čtyř desítek zemí skončilo druhé hned za Ruskem. Oligarchizace není abstraktní pojem – je to realita, která se dotýká každého z nás.