Celý ten mumraj kolem prezidentových „silných“ až vulgárních slov vzbudil nejednu, možná i spravedlivou emoci, ty další se tzv. přidali a mnozí z nás prostě nad tím vším mávnou rukou. Neděsí mě ani tak použitá slova, těmi se opravdu v našem teritoriálním prostoru mluví. Mohu však zauvažovat o tom, má-li tohle změnit naši spíše posmutnělou realitu, ba dokonce ji pozvednout, nedej bože, vylepšit – přeci jen prezident by měl být autoritou ve smyslu rozumu, tak i morálním (tím nemyslím, že by se nám do slovníku běžného jazyka měl dostat např. výraz čistonosoplena), ale… Třeba jen pan prezident chtěl nazvat věci tzv. pravými jmény a odhodil politickou korektnost. Pokud jen ukázal národu svou „podstatu“, nevím, zda právě tohle národu zvedne sebevědomí, pokud ho to spíš neuvrhne ještě hlouběji do našeho společensky bahnitého terénu, ve kterém žijeme a někteří zřejmě prožíváme i tím, že se prostě přestáváme kontrolovat. Pán nebo kmán! Ale i tak se raději přikloním, že platí spíše Havlíčkovo „Nechoď Vašku s pány na led…“. Ale to už taky znáte.
Anebo může být ve hře následující smysl, více či méně symbolický: občanův vliv v tomto systému příliš neroste, naopak. Ale může si aspoň dopřát toho jadrnějšího výraziva. Stačí-li mu to k radosti… Ale přesto pozor, občane! Pokud jen toto nabízí námi přímo volení zástupci, není to mnoho a příliš nadějné.
Tohle přeci umíme nebo se můžeme naučit všichni. Docela lituji např. učitele v ZŠ, budou-li muset korigovat verbální projevy svých žáků, na jejichž gradaci si stěžují již nyní. A snad jen ještě poněkud skrytější symbol: hledáme-li v některých třídách základních škol obraz hlavy státy a nenacházíme jej, nevytýkejme to škole a příp. učitelům. Nemusí to být jen nedostatkem financí. Berme v potaz, že budou-li mít žáci na očích prezidenta, budou mít také vždy po ruce argument, proč se velmi pregnantně neohradit, jestliže jim učitel nebo učitelka chtějí mluvu přeci jen poněkud usměrnit, příp. kultivovat. Vždyť ani pan prezident nejde pro takovéto slovo daleko…
A tak snad jen poznámku, doporučení (dovoluji si, nezávazně). Latinské přísloví říká: Co je dovoleno Jovovi (říká se i bohovi), není dovoleno volovi. Takže přejme prezidentovi tu radost, má-li mu to pomoci ustát jeho pětiletý mandát. Vždyť přeci nemusíme brát vážně všechno, co říká. A vypadá to, že on toho časem namluví ještě mnohem víc.
Apropós, neodráží on nám pan prezident také stav českých a moravských luhů a hájů?! Takže divit se je možné. Změnit to můžeme demokratickou přímou volbou, nezasáhne-li moc ještě vyšší. Je řada důvodů si myslet, že i spravedlivější, údajně měřící všem stejně. Co si vybereme?
Občané městu, město občanům
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Občané městu, město občanům
