Nedávno jsem dostala dotaz: “Jste 2 roky poslankyně. A co jste pro nápravu udělala?” Sepsala jsem si odpověď a říkám si, že jí potřebujete vidět i vy. Je vás tady totiž velká spousta nových, tak ať to nemusím opakovat a dávám si to na jedno místo. Když se o něčem zmíním, dám do komentáře odkaz na zdroj.

K domácímu a sexualizovanému násilí. Myslíte si, že to je jenom o zákonech? Taky, ale nejenom. Co se týče zákonů, jsem velká zastánkyně zákonu o domácím násilí, který by pomohl třeba při řízení o svěření do péče, prodlužuje dobu vykázání a hlavně říká, co pro nás v těch civilních sporech domácí násilí vlastně je. A ta definice z podstaty musí být široká, protože neimplikuje trest.

Proč tohle potřebujeme se dozvíte v příběhu Báry, která je oběť domácího násilí, má na to dokonce znalecký posudek. Leč, řízení o péči o dítě trvá 3 roky. A u toho sexualizovaného násilí. Máme politickou shodu nad tím, jak má vypadat redefinice znásilnění. Že ne znamená ne, že za závažné činy mají být odpovídající tresty. Chceme pracovat i na dohodě o vině a trestu - když už se k ní v případech, kdy to opravdu ušetří přeživší před dalším traumatem, přistupuje, aby byla oběť v tom průběhu slyšena a aby padaly odpovídající náhrady újmy. Nejvyšší soud říká, že by to za znásilnění mělo být půl milionu minimálně. Já viděla rozsudek, kdy za znásilnění dítěte bylo přiřknuto 30 tisíc korun.